Znají Rožmitalané rožmitálské nářečí?- 2/2

Včera jsme se seznámili s třicítkou výrazů, které běžně používali ve své mluvě naši předci. Teď se podíváme na „rožmitálskou“ gramatiku, kterou už popsal Václav Matoušek před 90 lety:

Aby se odstranily dvě sykavky, říkalo se bej sebe místo bez sebe nebo proj za nás místo pros za nás. Místo e se vyslovovalo o : v čom, v ňom, v našom, e se někdy měnilo na a: řešato, sršán, čalo, jahla, včala.

To, co zjistil učitel Matoušek, už asi v této době neuslyšíme, ale s následující zvláštností se ještě i teď určitě ve Starém Rožmitále setkal každý.

Typické pro zdejší nářečí totiž bylo a stále je, že se užívá přídavného jména přivlastňovacího ve všech pádech, všech tří rodů i obou čísel na –o: bratrovo kabát, bratrovo čepice, bratrovo kotě, bratrovo holubi, bratrovo krávy atd.

Další raritou, která přetrvává dodnes, je, že se u křestních jmen a příjmení dává přípona –ouc: Melicharouc děti, Zehnulouc koně, Šourkouc stodola, Trčkouc pes Bobík apod, což se také neskloňuje.  Říká se ale i Králoucma, Krupičkoucma, Fraňkoucma, Jiráskoucma atd.  

Znáte-li i jiné zvláštnosti rožmitálského dialektu, napište nám. Ať zůstanou zachovány pro příští generace, které už budou mluvit asi jen...anglicky(?).