Znají Rožmitalané rožmitálské nářečí?- 1/2

V rožmitálské kotlině existuje zvláštní dialekt, jenž v některých případech má sice rysy plzeňského nářečí, ale mnohdy si vytvořil svá vlastní slova či koncovky. Mládež už sice takhle mluvit neuslyšíme, ale staří lidé si ještě určitě na nějaká zvláštní slova vzpomenou.

Vždyť tím výjimečným rožmitálským jazykem mluvívali jejich rodiče a prarodiče. Hromadné sdělovací prostředky a velká migrace v současné době ale stírají rozdíly v češtině na minimum a za pár let budeme určitě všichni hovořit jen hovorovou a psát spisovnou češtinou. A aby zůstaly některé výrazy zachované, tak jsme je – především ve Starém Rožmitále – pilně po léta sbírali i ve starých spisech vyhledávali a tady je náš výsledek.

Poslechněte si, jak se u nás mluvilo:

undej si = uber si, vembloud = velbloud, čekuláda = čokoláda, bácy = dřeváky, Pražka = Pražačka, Nanda = Anna, Manča = Marie, nejčky, nejčko = nyní, rathaus = radnice, šek = poštovní složenka, interes = úrok, kady = kudy, hlybokej = hluboký, hlejbka = hloubka, kterak = jak, pabouk, pabučina = pavouk, pavučina, veděl = věděl, brabenec = mravenec, rejchotnej = nepřístojně zvědavý, kvelb = komora, kuna = kamenný opěrný kůl v plotě (jedna je umístěna před Cvokařským muzeem), veřtat = cvokařská dílna, víšli = to je ale, co?, nemám gdá = nemám čas, parez = pařez, tvrzík = hřib, zabráboral = zavrávoral, žlíce  = lžíce,  nejni = není, kulíky = kolíky, jít na hrátky = jít si popovídat na návštěvu, hujsa = volání na husy.

Je zajímavé, že některé výrazy se používaly i v písemném projevu:

Výřez ceníku

Dokončení příště.