Zámek vraťte!

Při podepisování otevřeného dopisu majitelům rožmitálského zámku na webu vyjadřují lidé rozhořčení nad stavem naší nejcennější památky. Někteří se jakoby přímo obraceli na pana Marshalla a paní Mruškovičovou.

Například paní Hosková z Rožmitálu jim adresuje výtku: „Nesouhlasím s nynějším stavem zámku, buď ho vraťte městu, které si může zažádat o dotace nebo ho prodejte někomu, kdo ho opraví. Jako vám ho prodala církev za korunu. Akorát díky vašemu nezájmu zámek chátrá a padá a je v šíleném stavu a přitom by mohl sloužit turistům a rožmitálským lidem.“

„Do Rožmitálu pod Třemšínem jezdím od mala a zámek je již dlouhá léta ostudou – nikoli města, ale majitelů“, píše pan Francl z Prahy.

Pan Boháček z Hatí si zavzpomínal a zasmutnil: „V Rožmitále již nebydlím od roku 1982, ale jako rodák mám k tomuto městu a regionu vřelý vztah. Pamatuji si dobu, kdy v zámku byly Statní lesy a já jsem chodil za tátou do kanceláře. V té době byl zámek ještě v "jakémsi" stavu. Dnes když přijedu do Rožmitálu za rodinou nebo známými a jdu na procházku kolem zámku, je mi smutno. Měli bychom si vážit naší historie a takovéto památky udržovat. Myslím, že spousty domorodců i turistů by se prošly Alejí Johanky až k zámku a všichni bychom byli pyšní, že i zde se odehrávala naše historie.“

Pan Melichar se rovněž narodil v našem městě. Píše: Jestli existuje nějaká spravedlnost, tak majitele někdo musí donutit buď k opravě nebo k odprodeji. Naše město je ochuzeno o tak nádhernou památku.“

A nakonec povzdech pana Španěla z Blovic: „Škoda, že Rožmitálští dopustili, aby byl tento zámek prodán Američanovi.“

Zámkem jednou za pár let projdou památkáři a zástupci radnice, aby se přesvědčili, že stavba ještě drží pohromadě. To je tak všechno, co mohou udělat.