Záhada Cvokařské ulice rozřešena. Je to lapač lidí!

Dlouhá léta přemýšleli manželé Trčkouc z Cvokařské ulice, k čemu se mohly používat zvláštní vidle, které jim kdysi do sbírky selského náčiní přinesl Jiří Plachý, bývalý předseda národního výboru ve Starém Rožmitále a potom i v Rožmitále. Ani on nevěděl, na co viditelně starý nástroj, který mu kdosi donesl, byl.

Jiří Trčka náčiní zrestauroval, zlámanou násadu nahradil novou a pověsil je mezi ostatní exponáty na zdech chalupy. A každé turistické výpravy, která k němu po návštěvě Cvokařského muzea zavítala, se ptal, zda někdo neví, co to je. Léta nikdo nevěděl.

Až v neděli 26. března se přišla k Trčkouc podívat česko-polská skupinka vášnivých zájemců o historii. Jeden z nich ihned začal tušit o co jde, zkonzultoval strýčka Googla a tetičku Wikipedii a během několika vteřin bylo podezření potvrzeno a dlouholetá záhada vyjasněna. Podivné vidle jsou unikátním středověkým lapačem lidí!

V Evropě se lapače používaly ještě v 18. století. Měly různé varianty, ale princip byl pořád stejný. Na dálku, aniž by se majitel lapače dostal do kontaktu s napadeným, protivníka sevřít a znehybnit u zdi nebo u země. Takhle možná pochytali biřici i účastníky selské vzpoury v roce 1738 na Rožmitálsku a jejího vůdce Bartoloměje Sadílka.

Na obou dlouhých bodcích této zbraně byly ještě většinou panty, které dovolovaly oběti, aby se do lapače lehce dostala, ale bránily jí, aby z něj mohla ven. Trkouč exemplář má naopak ostré výstupky, které nebožákovi při jakémkoli pohybu rozdrásávaly kůži.

O lapači lidí se ví velmi málo, o čemž svědčí i fakt, že v češtině je na Googlu jediný materiál, který publikoval před rokem časopis Dotyk, z něhož si dovolujeme dále citovat:

„Lapače se většinou v minulosti používaly především k chytání urozených mužů nebo obrněných rytířů, za něž pak bylo požadováno výkupné. Už v dobách slavného Robina Hooda si tak někteří kriminálníci vydělávali na živobytí, stali se lovci lidí. I proto bylo zařízení zkonstruováno tak, aby chycený člověk nezemřel, protože pak by nebylo možné za něj požadovat výkupné.

Podivné mučící zařízení bylo připevněno na dlouhé dřevěné tyči. Jeho hlavice byla vytvořena dvěma půlkruhovými kovovými kusy. Často byly i přední hroty poměrně ostré, takže působily velkou bolest, ač údajně primární funkcí lapače lidí nebylo usmrtit, ale jen chytit.

A jak byl člověk do stroje lapen? Vlastně do něj stačilo pouze strčit, aby se pružné panty vpředu (u Trčkovo lapače chybí nebo nikdy nebyly) mírně rozevřely a pak zase zavřely. Tělo tak zůstalo uvězněno uvnitř a každý pohyb zařízením natolik bolel, že byl chycený v pasti. Bylo velmi jednoduché jej stáhnout k zemi a přišpendlit, takže měl naprosto znemožněn jakýkoli pohyb či dokonce únik.

Díky dlouhé tyči pak bylo možné vše provést z dálky a z bezpečné vzdálenosti, aby chycený člověk nemohl použít meč nebo jinou zbraň.“

Vylepšený lapač lidí se ještě dnes ve světě používá. Třeba v Japonsku při pouličních demonstracích jej nasazuje pořádková policie. Moderní varianta zbraně je však částečně ohebná, s polstrováním, tupými koncovkami a tvarem navrženým tak, aby se výrazně snížila možnost zranění spoutaných civilistů. 

V Indii a Nepálu používala policie v době covidu v některých místech zařízení připomínající lapač lidí, aby zachytila podezřelé osoby a zároveň si od nich udržela hygienický odstup.

Tak vida, co máme ve Starém Rožmitále!

26. březen 2023. Jeden z návštěvníků si předmět ukládá do mobilu

Za okamžik Google snímek porovnal s tím, co je známo ve světě. Jiří Trčka nevěřícně kroutí hlavou

Všichni se sbíhají. Je to potvrzeno. Jedná se o lapač lidí!

A tady je na svém místě mezi exponáty na Trkouč chalupě