Vzpomínky cvokaře Vojtěcha Kaly 1/8

Dnes začínáme ob den uveřejňovat v osmi dílech paměti Vojtěcha Kaly, jenž žil v letech 1894 až 1978. Vedle Josefa Kulovaného byl v době první republiky a druhé světové války jediným cvokařem ve Starém Rožmitále, který zároveň vykované cvočky a hřebíky skupoval od jiných cvokařů. Svoji živnost provozoval v nynější Cvokařské ulici ve stavení č. p. 110.

Vzpomínky sepsal během dlouhé nemoci rok před svou smrtí. Zanechal nám neocenitelné svědectví nejen ze života cvokařského skupovatele, ale i prožitých útrap na frontě během 1. světové války.

Své vzpomínání začíná údaji o sobě a své rodině a zážitky z mládí:

"Kala Vojtěch narozen 21. 8. 1894 ve Starém Rožmitále č. p. 7. Otec Kala Jan narozen 1869 ve St. Rožmitále, též č. p. 7, byl synem Josefa Kaly narozeného na Vršečině, což patřilo do Bukové, tedy můj děd. Matka Marie Vojáčková, roz. na Myšovech.

Roku 1908 jsem vyšel ze školy a šel jsem dělat cvokařinu, což jsou ručně kované hřeby. V roce 1910 jsem šel na Sklennou Huť, což je za Lázem. Pásl jsem tam krávy po lese, bylo jich asi deset kusů, a ty jsem též krmil a uklízel.

Jednou jsem šel na posvícení k rodičům, bylo to asi 17. října, k večeru jsem se vracel na fořtovny přes Zalány nahoru do vršku na fořtovnu, byla lesem jen pěšina, a bylo již tma, tak jsem snadno zabloudil. Celou noc jsem bloudil po lese, až asi ve čtyři hodiny jsem přišel na silnici, ale nevěděl jsem, kde to jsem. Tak jsem šel kus cesty po ní, ale zdálo se mi, že bych se měl vrátit. Vrátil jsem se tedy a náhodou jsem potkal asi čtyři chlapy. Tak se jich ptám, kudy přijde do Lázu, a ono jim to přišlo směšné, neboť jsem šel zrovna od Lázu. Chlapi se dali na útěk a já utíkal za nimi. Šli na šichtu na Březové Hory, tak se zastavili a ptali se mě, co jsem zač. Tak jsem jim vyprávěl, že jsem zabloudil, a že sloužím na Sklenné Huti za Lázem. Domnívali se, že jsem od cikánů neb tam přepadávali, a že mě poslali napřed. Tak jsem se dostal k ránu na místo.

Co se mi ještě přihodilo: Bylo to o vánocích na Štědrý večer. Dostal jsem k Ježíšku rakouskou stříbrnou pětikorunu. Tenkrát měla velkou cenu, dělník na ni musel kolikrát dělat celý týden. Na dvoře měli studnu, ke které jsem chodil pro vodu dobytku. Vodu jsem nabíral dřevěnou konví. Studna byla asi jeden a půl metru od vody, měl jsem těch 5 korun v drobných korunách, a jak jsem se nahýbal, tak mi spadly do studně. Voda byla čistá, průhledná, a byly vidět. Nemeškal jsem a svlékl jsem se do naha a ty koruny jsem vybral. Studna byla přikryta a byl mráz. Nikdo mě neviděl a rychle jsem se zase oblékl. Sloužil jsem tam asi dva roky, to mi bylo asi 17 let.

Pak jsem jel domů, dělal jsem zase cvokařinu, hřebíky, až do roku 1914, to mi bylo dvacet."

Příště nás čeká vyprávění od počátku Velké války až do roku 1918, kdy – ač cvokař – musel Vojtěch Kala na poslední chvíli zachraňovat Rakousko-Uhersko a narukoval na frontu.

Vojtěch Kala (vlevo) na snímku společně s Josefem Kulovaným v roce 1947. Foto: Cvokařské muzeum.