Velikonoce tenkrát a ještě o hodně dřív – 1/4

Svatý týden je jedním z nejvýznamnějších období křesťanského liturgického roku, které začíná Květnou nedělí, kdy lidé nosí do kostela jívové proutky a končí Velikonocemi (nedělí Vzkříšení).

Jednotlivé dny, které mají v tomto týdnu svá jména, jsou Škaredá středa, Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota. Svatým či pašijovým se týden nazývá proto, že se při liturgii připomíná vrchol Ježíšova života – jeho smrt a vzkříšení.

Škaredá nebo také sazometná středa získala jméno podle toho, že se tento den vymetaly komíny. Podle lidové pověry se v tento den lidé neměli mračit, aby se nemračili všechny středy v dalším roce. Ten den mělo i jídlo na talíři vypadat ošklivě a nepovedeně.

Na zelený čtvrtek se podle pověry jedla zelená strava, hrách s kyselým zelím, špenát s vejci, vařilo se také z kopřiv, aby byl člověk celý rok zdravý. O Zeleném čtvrtku večer se při liturgii naposledy rozeznívají kostelní zvony a hrají varhany a utichají až do velikonoční noci ze soboty na neděli.

Mezitím je jejich zvuk nahrazen řehtačkami a klapačkami chlapců, kteří se dříve shromažďovali u kostela, kde se pomodlili a seřazeni šli s hlučným rachtáním do Luhu i do Vsi. V pátek a v sobotu rachtali už od pěti hodin ráno, a aby nezaspali, přespávali na zemi u některého kamaráda. Lidé jim dávali vejce, peníze a pečivo.

(Zpracováno s použitím Wikipedie)

Pokračování zítra.

Loňské Velikonoce ve Starém Rožmitále