Ojedinělou výstavu věnovanou lesnímu odborníku a vynálezci Karlu Danieli Gangloffovi zítra otevřou v Podbrdském muzeu v Rožmitále pod Třemšínem. Profesní život českého Archiméda, jak se Gangloffovi přezdívalo, byl úzce spjat s arcibiskupskými lesy na Rožmitálsku.
Manželé Gangloffovi bydleli ve stavení u vchodu do zámku (dnes je zde Zámecká hospoda) a v dětství je navštívil jiný rožmitálský velikán – spisovatel R. R. Hofmeister. Ve své životopisné knize na setkání zavzpomínal takto:
„Lesmistr Gangloff zemřel, když mi bylo jedenáct roků a viděl jsem jej jen několikrát. Po prvé, jak se dobře pamatuji, to bylo, když jsem mu nesl srnčí kůži, pěkně vydělanou, se srstí, se světle šedou podšívkou, červeným vroubkovaným a do varhánků nabíraným suknem lemovanou, v jejíž hlavě byly vysazeny podivuhodně věrné skleněné oči.
Paní lesmistrová, dáma kromobyčejně krásná, ale velmi šetrná, dala mi „od cesty“, či jak jsme jako děti říkávaly „vocesty“ kousek cukru a lesmistr Gangloff, starý, šedivý pán, mne vzal za ruku a vedl mne do salonku, kde srnčinu položil na podlahu vedle stejně rozprostřené kůže dančí, a ukázal mi na dlouhou stěnu proti oknům, kde jsem spatřil nádhernou věc, všechny možné druhy růžků i parohů, zavěšené v překvapujícím uspořádání ve velikém, celou stěnu vyplňujícím oblouku.
Oblouk počínal na levé straně stěny nepatrnými parůžky brouka roháče, vedle nich byly větší již růžky brouka Herculesa, za nimi nejmenší podkožní hrbolky parůžkové mladičkého srnčátka, a tak stále větší a větší parůžky srnčí a potom jelení, všecky na ozdobně vyřezávaných tabletách, až pak uprostřed oblouku trůnily obrovské parohy cizokrajného jelena velkorohého a následovaly v řadě zase menší a menší, až na konci oblouku byly zase jen broučí kusadlové parůžky roháče.
Na nic jiného si nepamatuji z pokoje lesmistrova, jen na tento nádherný oblouk růžků a parohů, a pak také na to, jak se lesmistr mému úžasu usmíval.“
K vyprávění ještě jedna Hofmeisterova poznámka, která je o pár řádků dál: „Gangloff rád zacházel do lesních samot, kde se oddával přemýšlení o svých vynálezech. A tu jej nikdo nesměl vyrušovati.“
Manželé Jana a Rudolf Šimkovi instalují poslední exponáty
Cvokařské muzeum
Alej Johanky z Rožmitálu 74Vytvořeno službou Webnode