Tlačí se Vlčava do původního koryta?

V internetovém zpravodajství Novinky.cz vyšel 2. července 2013 zajímavý článek pod názvem „Příroda ukazuje svoji sílu: Potoky a říčky si po povodních vynucují svá původní koryta“. Některé se totiž po vydatných deštích a povodních vracejí, často po desítkách let, do svých historických míst.

Jeden příklad možná máme i ve Starém Rožmitále. Po velké vodě 1. června 2013 se pod zastřešenou kolnou postavenou téměř před sedmdesáti lety na dvoře č. p. 74 objevila v hliněné podlaze vlhká skvrna o velikosti 3x 2 metry, která stále, ač sem nikdy neprší, ne a ne vyschnout.

Vysvětlení tohoto neobvyklého úkazu jsme našli v historických zápisech a v paměti starousedlíků. Do roku 1926 totiž tudy teklo jedno ze dvou ramen Vlčavy.

O tom, jak a proč vlastně došlo v roce 1926 k regulaci Vlčavy, nám nejlépe poví zápis ze starorožmitálského obecního zastupitelstva:

„O regulaci Vlčavy pomýšlí se už delší dobu, protože rok co rok se na jaře rozvodňuje, vystupuje z břehů a zatopuje prostor mezi mlýnem a Luhem. Břeh k Luhu je nízký a dvě ramena potoka nestačí vodu odvésti. Oba dřevěné mosty nevyhovují, jsou slabé a úzké.  V roce na konci roku 1926 bylo tedy přikročeno k úpravě potoka v Luhu. Místo dosavadních dvou ramen bylo zřízeno jedno široké potočiště, které na straně k Luhu bylo vyzděno tarasem z lomového kamene, břeh zde byl zvýšen a ovšem i srovnán. Menší dva dřevěné mosty tím byly odstraněny a byl postaven jeden důkladnější. Tím zde vzniklo úhledné nábřeží. Přes nové potočiště byl postaven nový most značně širší a delší než byly dřívější, a to dřevěný na železných nosičích (traverzách), jež spočívají na kamenných zdích a na kamenném pilíři uprostřed řečiště.“

Jak ukázaly další roky, regulací se bohužel od povodní nepomohlo a teď navíc se řeka tlačí do původního koryta. Taková je prostě příroda. Stále má navrch!

O tom jak vypadala vodoteč v Luhu, než se přikročilo k regulaci, nejlépe vypovídá mapa ze stabilního katastru pořízená roku 1830 a doplněná v roce 1908. Modře je značena voda, červeně oba dřevěné mosty. Pro rychlejší orientaci: v dolní části mapy je Cvokařská ulice a alej. Dům č.p. 74, tenkrát jediný v aleji, je vpravo pod dolním mostem a ramenem řeky. (Katastrální plán, z něhož je tento výsek, je k vidění ve Cvokařském muzeu).

Rozhraní suché a vlhké hlíny pod kolnou u domu č. p. 74. Tento stav trvá od 1. června 2013 do teď a nemění se.