Stopa Václava Hájka z Libočan ve Starém Rožmitále

18. března tomu bude 465 let, co zemřel Václav Hájek z Libočan, autor významné Kroniky české, jenž zanechal stopu i ve Starém Rožmitále. Tady totiž zastával v letech 1524 až 1527 místo duchovního správce, které poté vyměnil za úřad děkana na hradě Karlštejně.

Hájek (konec 15. století – 1553), byl – abychom tak dnešním jazykem řekli – velmi kontroverzní postavou. Už za svého života byl například obviňován, že za jeho působení na Karlštejně se ztrácely z hradní knihovny knihy. Nešetří jej ani regionální historici Rožmitálska, podle nichž musel ze zdejší farnosti odejít s ostudou. Ostatně dnešní badatelé se většinou shodují, že Hájek byl sice zbožným mužem, ale myslel především na sebe.

Na faře ve Starém Rožmitále působil v době, kdy nejen zámku na druhém břehu Podzámeckého rybníka, ale celému českému království vládl jako nejvyšší purkrabí Zdeněk Lev z Rožmitálu.

Rožmitálský spisovatel R. R. Hofmeister cituje ve své knize Nové rožmitálské obrázky dopis Zdeňka Lva z Rožmitálu z 31. července roku 1527 určený Václavu Hájkovi z Libočan, tehdy již působícímu na Karlštejně. Vyčítal mu, že za jeho působení na starorožmitálské faře si nevedl správně a při odchodu si odtud odnesl některé kostelní a farní věci, „že více bral, než zasloužil, že při faře nezachoval tolik nábytku, jakož k němu byl přistoupil“, prostě, že si odvezl některé věci, které nebyly jeho majetkem. Zdeněk Lev Hájka žádal, aby věci vrátil, aby „se v tom žádné ukrácení nestalo“. Nakonec došlo k soudu, Hájek musel vše vrátit a navíc zaplatit soudní útraty.

Václav Hájek, pocházející z drobné šlechty v Libočanech u Žatce, byl původně kališnickým knězem. V roce 1521 přestoupil na katolickou víru, střídal místa svého působení a byl v neustálých sporech se šlechtou i nadřízenými.

Zanechal nám však rozsáhlou Kroniku českou zahrnující naše dějiny od příchodu praotce Čecha až do roku 1527, tedy roku, kdy odešel ze Starého Rožmitálu. Dílo je čtenářsky poutavé, ale historicky nepřesné a datacemi událostí mnohdy zcela vymyšlené. Krásnou lidovou češtinou psaná kronika o dějinách Čechů však sehrála významnou roli především po Bílé hoře a pak při národním obrození, kdy posilovala sebevědomí českého národa.

Václav Hájek na pohlednici ve společnosti dalších znamenitých lidí, kteří působili ve Starém Rožmitále