V posledních dnech se na sociálních sítích kromě volby prezidenta diskutují i jiná témata: třeba rožmitálský zámek, i když pravda, v mnohem skromnějším rozsahu a jen na regionální úrovni. Mnohdy vášnivou polemiku vyvolala návštěva majitelů zámku v Rožmitále předminulou sobotu.
O publikování stanoviska, které snad vysvětlí některá nedorozumění, nás požádal spolek Rožmitálský zámek:
„Rády bychom reagovaly na některé reakce, které krátká zpráva o návštěvě majitelů zámku, tedy Trinity Coop zosobněné panem Marshallem a paní Mruškovičovou, vyvolaly.
To, že majitelé přijeli na zámek osobně po tak dlouhé době, vnímáme jako pozitivní a dobrou zprávu a doufáme, že povede k návštěvám častějším i angažovanějším. Je nicméně potřeba také říci, že spolek jedná s Trinity, a to jak s paní Mruškovičovou (jednatelkou), tak panem Marshallem pravidelně, a to na základě uzavřené smlouvy, podle níž můžeme za naši pomoc s údržbou nemovitosti, objekt užívat a otevírat pro veřejnost.
Díky tomu se zde mohou konat kulturní, komunitní a společenské akce. Také se nám podařilo zámek rekultivovat natolik, že nepůsobí jako zanedbaná skládka kamení.
O dohodu s majiteli, aby se zámek otevřel veřejnosti, stálo v roce 2017 téměř čtyři tisíce lidí, kteří podepsali otevřený dopis adresovaný majitelům. Myslíme, že se to podařilo a všichni, kdož se na tom podílejí a brigádnicky, sponzorsky nebo jakkoli jinak přispívají k oživení a rekultivaci, mohou být na výsledek hrdí. Objekt využívají další dva spolky a čím dál víc lidí se těší z nejrůznějších akcí, které se tu konají.
Rožmitálský hrad tu stojí nějakých osm set let. Je tomu tak i přesto, že měl nejrůznější majitele, z nichž se někteří starali lépe, jiní hůře, někteří vůbec. Vlastnictví zámku a péče o něj tak byla vždy poměrně složitá věc – například už ve čtrnáctém století odkázali tehdejší majitelé půlku zámku arcibiskupství, ale dalším Rožmitálům se ji pak zase podařilo vykoupit zpátky atd.
Spolek, který se o zámek stará, vznikl mimo jiné i s myšlenkou, že kulturní památky je třeba chránit pro budoucí generace bez ohledu na momentálního majitele. Některým lidem se může zdát naše činnost jako zhodnocování cizího majetku – my naopak vnímáme možnost tyto unikátní prostory protkané historií obývat a sdílet s veřejností jako mimořádný zážitek a odměnu za naše snahy. Není potřeba vše měřit penězi.
V našem úsilí budeme pokračovat a schůzka s majiteli je jen jedno z jednání, která se týkají plánovaných provozních záležitostí, jako např. oprava části střechy, úprava parku a některých dalších. Na většinu jednání se zástupci města má spolek jak plnou moc, tak i mandát od majitele a pravidelně tak činí a s vedením města komunikuje. (K poznámce, že majitelé neprojevili zájem se setkat s radnicí, je třeba dodat, že ani radnice v poslední době nikterak neprojevila o setkání zájem.)
Těšme se z toho, že se nám daří udělat něco pro místo, kde žijeme, kde se můžeme vztahovat k naší historii a kořenům a že do Rožmitálu přijíždí a bude přijíždět stále více turistů, kteří jej obdivují. Nehledejme osobu, na kterou bychom mohli svést události víc než dvacet let staré a komplikované - to bychom také mohli řešit Bílou horu. Nečekejme také, že se objeví zázračný spasitel, který vrazí do nemovitosti půl miliardy a pak ji odevzdá městu.
Buďme pozitivní, snažme se sami a držme si palce.
Za spolek Rožmitálský zámek, z.s Eva Heyd a Kristýna Makovičková“
Cvokařské muzeum
Alej Johanky z Rožmitálu 74Vytvořeno službou Webnode