Sovětští vojáci v květnu 1945 ve Starém Rožmitále

Po tolika letech si dnes mnozí ani nedokážou představit, jaká vládla v republice, tedy i ve Starém Rožmitále, radost a vděk z osvobození sovětskou armádou z německé tyranie, která plánovala zotročení a vyhlazení českých podlidí.

Jedno takové svědectví dokládá fotografie, kterou nám zapůjčila paní Jaroslava Baštová. Vznikla 12. nebo 13. května roku 1945 a je na ní právě Jaruška coby půlletá holčička v náručí sovětského vojáka. Vedle něj stojí obecní hajný Antonín Kala, její dědeček a v pozadí je domek č. p. 117 ve starorožmitálské aleji, kde se neřekne jinak než u Hajnejch.

Antonín Kala byl za 1. světové války v ruském zajetí a tak se s ruským důstojníkem, který bydlel u nich doma i s vojskem, které obývalo přilehlou stodolu a louku, dobře domluvil.

V roce 1945 u Hajnejch ještě svítili karbidkou. Elektřina byla sice do Starého Rožmitálu zavedena v roce 1929, ale Antonín Kala postavil domek o tři roky později a na připojení proudu od posledního elektrifikovaného, hodně vzdáleného stavení už neměl peníze.

Sovětští vojáci nelenili, odjeli na vrch Praha, po Němcích tam nastříhali dráty a u Hajnejch se poprvé rozsvítila žárovka. Do dneška opatruje Jaroslava Baštová nůž a dalekohled, co od vojáků dostala.

O pobytu sovětských vojáků ve Starém Rožmitále po válce napsal učitel Václav Matoušek: „Rudá armáda časně ráno na okraji polí nad Chmelničkou vykopala hned malé zákopy pro kulomety, též u kostela na starém hřbitově, dělo měli za hřbitovem a v aleji u hajného Kaly.

K žádnému boji s Němci už ale k naší radosti nedošlo. Rány, které jsme slyšeli, byly od toho, že házeli granáty do rybníka a chtěli ulovit nějaké ryby. Patrně už byli přesyceni konzerv. Hned se rozcházeli po staveních a hledali kvartýr, vozy umístili na dvorkách a zahradách a seznamovali se s námi.  Byli skromní a nechtěli si nic vzít k jídlu.

Část Rudé armády (dělostřelectvo) po dvou dnech odjela do lesa Kotečky, kde si postavila stany a chaty z prken, podobně nad Sobenským rybníkem až k nepomucké cestě. Všude bylo plno ruchu, hlaholu, smíchu, zpěvu a radosti, že válka skončila. Po odchodu hlavního voje Rudé armády zůstalo v obci několik vojáků až do podzimu, například u telefonu u Petáků v č. p. 23.“

Dodejme ještě, že ruští vojáci byli první dny po osvobození téměř ve všech staveních a v sálech hospod. V Luhu si v č. p. 110 (u Kalouc) zřídili ševcovskou dílnu a opravovali a šili boty, v č. p. 74 (u Bednářouc) měli fotoateliér. S největší pravděpodobností zrovna tady přišla na svět fotografie s malou Jaruškou.

Jaroslava Baštová před svým domkem, kde se stále říká u Hajnejch

Hrob tří sovětských vojáků na hřbitově ve Starém Rožmitále, kteří zde podlehli zraněním z bojů v Německu