Senoseč místo práce ve veřtatu

Před týdnem jsme přinesli zprávu o neposečené louce mezi alejí a Podzámeckým rybníkem. Nedalo nám to a ponořili jsme se trochu do historických análů a do dob, když ještě čas senoseče na vsi, a tedy i ve Starém Rožmitále, – pro sedláky i zvířata – hodně znamenal.

Sena sečeného koncem května si totiž hospodáři nesmírně vážili a dávali je dobytku skoro jako lék. K senoseči se vázalo i několik průpovídek:

Kdo by sekal trávu o Svatodušní svátky, tomu by prý vypadalo tolik vlasů, kolik posekal stébel. Utrhl-li hospodář na svátek svatého Jana Křtitele (24. června) tři hrsti trávy ze sousedovy zahrady nebo louky a poté vešel po kolena do vody a trávu hodil za sebe, přetáhl  tím veškerý užitek sousedova domu a hospodářství k sobě. A bývalo také zvykem, že mládenci dívku, která šla poprvé v novém roce na trávu, polévali vodou, prý aby nebyla lenivá.

A nyní něco doopravdy: Senoseč bývala pro leckoho doplňkovým zaměstnáním, například i pro cvokaře. Ti si tak sečením trávy u majitelů větších rozloh luk (i u Arcibiskupství pražského) přivydělávali k nuznému výdělku ve veřtatech. Na sena chodili dva až tři dny a na místo peněz někdy dostávali výměr dřeva z lesa.

František Kulovaný z Luhu kdysi vyprávěl, jak v roce 1923 kosil se svým kamarádem louky továrníku Průchovi z Rožmitálu, majiteli pily. Po skončení senoseče od poloviny července až do Všech svatých je pak Průcha zaměstnal roznášením prken z pily a jejich rovnáním do štosů Platil jim 16 korun za osmihodinový pracovní den. Tato jednorázová práce byla pro cvokaře výnosnější a méně namáhavá než práce ve veřtatu, kde si denně vydělali maximálně 20 korun za dvanáct hodin práce.

Ilustrační foto: www.psjester.cz