Během vánočních svátků nám v poštovní schránce přistála báseň, kterou si dovolujeme přetisknout. Strůjce básničky a vhozeného papírku je bohužel neznámý, prostě anonymní. Obsah ale jistě není od věci, zvlášť když i v minulosti byla naše obec známa pro svoji květinovou výzdobu široko daleko.
Například po celá osmdesátá léta minulého století pořádal městský národní výbor soutěž Rozkvetlá ulice, jež byla rozdělena do třech kategorií: předzahrádky, okna a balkony. A každý rok se na čelných místech objevovali Staroměšťáci z Rybovy ulice – Josef Zemek z č. p. 151, jenž vládl balkonům a předzahrádkám, a Miroslav Červený z č. p. 149, který to uměl perfektně s výzdobou oken.
Anebo jiný příklad, jak se k Rožmitálu (vlastně česky Údolí růží) hodí květiny. V roce 1980 rada městského národního výboru vyjádřila souhlas s pojmenováním nového vyšlechtěného výpěstku Václava Pechače z Příbrami. Jednalo se o nový druh jiřiny, který se tímto od tohoto roku začal nazývat Rožmitálská jiřina. Ostatně Jiřina bývalo na Rožmitálsku snad nejčastější dívčí jméno. Jen se podívejte kolem sebe, kolik znáte jiřin!
Ale teď už část básničky z naší poštovní schránky:
Občané města s květinou v názvu
pro příští rok před nás kladu výzvu!
Výzvu milou a jasnou
nijak složitou,
pro krásu a jednotu však
dost důležitou.
Můj návrh je tento:
kdo chce a může
ať v příštím roce zasadí růže!
Zaplavme Rožmitál květy růží
bez strachu z trnů, co rozedřou kůži;
ale pro květy – pěstujme radost a naději,
ať je tu místo, kde žije se raději.
A naše poznámka na konec: Zkusíme z Rožmitálu udělat údolí růží?
Tyhle růže září už pár let před domem Schwangmeierových
Cvokařské muzeum
Alej Johanky z Rožmitálu 74Vytvořeno službou Webnode