Před pár dny jsme obdrželi e-mail, o který se s vámi, čtenáři tohoto webu, rádi podělíme. Už jsme si zvykli – a jsme tomu rádi – že do Cvokařského muzea zavítají turisté i z daleka nebo dokonce i ze zahraničí. A když už jedou tolik kilometrů, máme radost, že nejsou zklamáni. To dokládá i tento text:
„Dobrý den pane Jirásku, minulý týden jsme navštívili Cvokařské muzeum a byli nadšeni (dostali jsme tip od paní Kuncové, v jejímž penzionu Kunc v Lázu u Příbrami jsme byli ubytovaní). Úžasné muzeum, krásně provedené a velmi poučné. Obdivovali jsme i tu odvahu nechat otevřeno bez dozoru, nechat volně pohlednice a jiné materiály a spoléhat na poctivost návštěvníků.
Přejeme mnoho úspěchů v provozování muzea a děkujeme. Za skupinu cyklistů a cyklistek z Brna Radka a Honza“
16. září jsme objevili ve schránce dokonce dopis, a v dnešní době dostat dopis, to už je událost! Napsala jej paní Homolková (čteme-li podpis správně) z Prahy:
„Pane Jirásku, byla jsem na výletě v Rožmitále a navštívila jsem i Cvokařské muzeum. Exteriér i interiér muzea na mne působil velmi útulně a mile. Slzu jsem zamáčkla, jenom když jsem tam viděla předměty, které jsem v dětství používala (např. modrá bandaska na mléko).
Rozhodla jsem se vám napsat, protože si zasloužíte pochvalu. Jsem ráda, že takoví nadšenci ještě existují. Zdraví vás Homolková z Prahy.“
Po takových ohlasech se nám muzeuje hned radostněji.
Část dopisu paní Homolkové
Cvokařské muzeum
Alej Johanky z Rožmitálu 74Vytvořeno službou Webnode