Jak už jsme zmínili v prvním dílu, v republice patrně nenajdeme stavení, které by se jmenovalo U cvokaře či Cvokař nebo třeba U posledního cvokaře. Za hranicemi se však najít dají. Možná to bude i tím, že v němčině není slovo cvokař hanlivým synonymem pro psychiatra, jak se tomu stalo v posledních desetiletích u nás. A proto se majitelé objektů za název nestydí, naopak jsou hrdí, že se tímto způsobem hlásí k odkazu předků.*)
Jeden takový dům, typický zkrášlený po alpském způsobu, jsme našli v roztahané podhorské vesnici Langkampfen v Tyrolsku. Část obce, kde se stavení nachází, čítá možná jen třicet čísel, konečnou tu má i autobus, ale v zimě se to tu hemží lyžaři. V půvabném domě je samozřejmě možné se ubytovat a k snídani si dát třeba tyrolský špek a domácí vajíčka. Asi jako kdysi dávno snídali cvokaři.
Pokračování zítra.
*) Ovšem i němčina má pro psychiatra slangový výraz: Seelenklempner, tedy něco jako klempíř duší
Malebné stavení v tyrolské obci Langkampfen
Cvokařské muzeum
Alej Johanky z Rožmitálu 74Vytvořeno službou Webnode