Proč v Česku nenajdeme žádné stavení U cvokaře a venku ano?- I/IV

Už v knize Cvokaři se píše, že v Česku existují pouze dvě ulice s názvem Cvokařská: v Plzni a ve Starém Rožmitále. A v Hořovicích mají navíc ulici Cvočkařskou. Z toho jasně vyplývá, že v českých zemích, v bývalém Rakousku-Uhersku a poté za první republiky a během války, se řemeslo cvokařské (nebo cvočkařské) provozovalo jen v Brdech a okolí.

A jestlipak existuje třeba stavení, které by se pyšnilo názvem U cvokaře? Stejně jako mají domy hrdé názvy jako třeba V zálesí, Helenka nebo Marie atd. atd.

Ať jsme pátrali, jak jsme pátrali, žádnou takovou budovu jsme nenašli.

Stačí však jen vyjet pár desítek kilometrů za hranice a cvokaře najdete hned na řadě míst. Však také, kde jsou nebo bývaly lesy, vodní toky a zásoby alespoň chudé železné rudy, tam se cvokařině dařilo. A tak pozůstatky řemesla najdeme třeba v Horních Rakousích, Štýrsku, Tyrolsku, Bavorsku či severní Falci. To muselo být cvokařů! Vždyť si ale uvědomme, že na jeden pár vojenských či horalských bagančat bylo potřeba až dvě stě cvočků.

Pokračování zítra.

Ocvočkované boty v Muzeu tyrolské kultury v Rattenbergu umístěném v bývalým cvokařských domcích