Proč je rožmitálské nádraží tak daleko od města? II/II

Dokončení ze včerejška.

Tradice povoznictví je totiž s naším krajem spojena téměř tak silně jako cvokařství. Již od 18. st. se ve vsích pod brdskými lesy hodně povozničilo. I menší a malí chalupníci se živili svážením dřev z panských lesů, a tím spíše sedláci si nenechali ujít možnost výdělku a drželi jeden i dva páry koní, s nimiž denně dojížděli do lesa nebo s nákladem dřeva až k Orlíku na Vltavě, odkud se dřevo plavilo do Prahy a ještě dál.

Dlouhé dříví se vozilo do Počapel za Březnici, kde se třídilo a rozesílalo všemi směry. Dřevěné uhlí z milířů se vozilo jednak do slévárny v Rožmitále, jednak do Příbrami.  Pro rožmitálskou slévárnu se dlouhá léta vozila z Cheznovic železná ruda.

Aby Rožmitál přeci jen všeobecný hospodářský rozmach neminul, byla roku 1899 postavena alespoň odbočka z Březnice. Proč je ale nádraží tak daleko od města? Opět je v tom samozřejmě snaha ochránit si živnost.

Ve zmiňované brožuře v první části našeho vyprávění sice autor píše, že město na poslední chvíli navrhovalo, aby nádraží bylo postaveno ve městě, ale projekt byl už hotov a 1 500 metrů kolejnic navíc by znamenalo vyšší náklady. Takže zůstal původní projekt.

A kdyby bylo nádraží náhodou ve městě, kdo by přišel o peníze? Opět formani. Nikoli už jenom purkmistr, co vozil poštu, ale i ti, kteří odváželi dřevo z arcibiskupských i obecních lesů. Povozníci už dostali pořádnou ránu postavením hlavní trati ze Zdic přes Březnici do Protivína a teď ještě nádraží někde ve městě, tak blízko u lesa? Ne! Městem letěla zpráva, že rožmitálské nádraží bylo postaveno úmyslně tak daleko od města proto, aby formani byli alespoň částečně odškodněni za zrušení odvozu dříví na nádraží v Březnici.

Rokem 1899 už dlouhé jízdy přestaly a dříví se sváželo jenom k novému nádraží za městem*) nebo na pily. A tak povozníci ztráceli obživu a sedláci měnili koně za voly, protože ti stačili nejen pro denní jízdy s dřívím na nádraží, ale i k obdělávání polí.

Archivní snímek, ale až z 50. let minulého století. Starý  Rožmitál, před hospodou U Petráňů

*) A že toho dřeva z rožmitálských lesů bylo! Například - co víme z kroniky města - se ho v roce 1938 vyvezlo z nádraží 370 vagonů.