Před půlstoletím se stal farářem ve Starém Rožmitále Miloslav Vlk

V první polovině listopadu před padesáti lety se přijel ve svém fiátku ubytovat na  starorožmitálskou faru PhDr. Miloslav Vlk. Ve svém prvním kázání při nedělní mši 19. listopadu 1972 se představil a řekl: „Jsem sice Vlk, přesto budu mít na starosti ovečky.“

1. října o šest let později mu byl přípisem krajského tajemníka pro věci církevní odňat státní souhlas pro vykonávání duchovních záležitostí z důvodu „všeobecné nezpůsobilosti k výkonu funkce“. Důvodem odnětí státního souhlasu však patrně byla obliba Miloslava Vlka u věřících na Rožmitálsku, mládeže i školních dětí a nekompromisní postoj v otázce svobody náboženského vyznání. Dvacet šest věřících z farnosti Starý Rožmitál tehdy napsalo dopis prezidentu Československé socialistické republiky Gustávu Husákovi se žádostí, aby celý případ přešetřil a ponechal duchovního správce ve funkci.

Farář byl vlastně zbaven zaměstnání a byl nucen se postarat o nějakou práci. Asi měsíc pracoval na lisu ve výrobním družstvu Kovo ve Starém Rožmitále. Odpověď od prezidenta však nepřicházela. Miloslav Vlk se tedy odešel na svobodárnu do Prahy, kde získal zaměstnání v podniku Úklid jako čistič výkladních skříní podobně jako další duchovní, mezi nimi například evangelický farář Svatopluk Karásek. Později dělal na částečný úvazek jako archivář v jedné pražské bance.

Iniciátoři dopisu prezidentu museli později vysvětlovat na Státní bezpečnosti v Příbrami, že nešlo o nějaké pobuřování, nýbrž o snahu o uklidnění různých emocí, která měla za cíl uvědomit o celé záležitosti patřičná místa. Na adresu varhaníka Emila Stehlíka, který v dopise uvedl svou zpáteční adresu, odpověď z prezidentské kanceláře nakonec přišla v tom smyslu, že opatření je přechodné a věc bude přešetřena. V té době už byl ale Miloslav Vlk v Praze. Pravý důvod odnětí souhlasu se však věřící nedozvěděli.

Veřejné poměry na konci osmdesátých let naznačovali jisté uvolnění mimo jiné i v náboženské sféře. V den desátého výročí poslední mše Miloslava Vlka na rozloučenou ve farním kostele ve Starém Rožmitále, který připadl na 30. září 1988, byl odeslán předsedovi vlády ČSSR Lubomíru Štrougalovi dopis se žádostí, aby jako akt dobré vůle byl Miloslavu Vlkovi po deseti letech navrácen souhlas k vykonávání duchovenské činnosti. Dopis podepsaný několika farníky napsal a odeslal Hubert Hoyer. Už odpověď, že dopis byl postoupen příslušnému odboru na ministerstvu kultury k vyřízení, znamenala překvapivý obrat proti dřívějšku. V posledních dnech 1988 byl M. Vlkovi státní souhlas vrácen.

Od roku 1992 je PhDr Miloslav Vlk čestným občanem Rožmitálu pod Třemšínem, kde také oslavil své 70., 72., 75. i 80. narozeniny. Při poslední návštěvě 27. května 2012 udílel ve farním kostele Povýšení sv. Kříže svátost biřmování a navštívil rovněž Cvokařské muzeum.

Farář Miloslav Vlk (stojící druhý zprava) s brigádníky při generální opravě exteriéru starorožmitálského kostela v roce 1976

Zápis pražského arcibiskupa a českého primase Miloslava kardinála Vlka v pamětním sešitu Cvokařského muzea v roce 2012