Před pěti lety bylo otevřeno Cvokařské muzeum – 1/6

16. července 2011 bylo ve Starém Rožmitále slavnostně otevřeno Cvokařské muzeum. Pět let už nepřetržitě (kromě zimních měsíců) každý den od slušné hodiny ranní do soumraku umožňuje kolemjdoucím, aby se seznámili s podivuhodným řemeslem, které už není a nikdy nebude. Jak vlastně muzeum začínalo?

Cvokařství patří mezi ta řemesla, která už pomalu upadají v zapomnění. Cvokařské výrobky už nikdo nepotřebuje nebo se, jako například hřebíky, vyrábějí průmyslově ve velkém. Cvočky, šerky, hřebíky, ale také panty, kramle, trojnožky do kamen, to všechno vykovával cvokař ručně ve veřtatu, v malé dílně, kterou si zřídil ve svém domku. Tak tomu bývalo na Rožmitálsku do konce čtyřicátých let minulého století.

Pak už řemeslo vymizelo.

Měl jsem to štěstí, že jsem se před více než čtyřiceti roky přiženil do Starého Rožmitálu, do stavení, ve kterém takový veřtat zůstal téměř nedotčený. Navíc můj tchán byl typem člověka, jenž věděl, že písemnosti se mají schovat pro příští generace.

Dlouho mi trvalo, než jsem pochopil, že mám ideální příležitost, abych se zaniklým  cvokařským řemeslem seznámil veřejnost. V roce 2002 jsem zpřístupnil veřtat a o devět let později, kdy jsem se do Starého Rožmitálu vrátil po skončení zaměstnání v Praze, otevřel Cvokařské muzeum. 

Příštích pět dílů seriálu už řekne mnohem víc.

Pokračování v pondělí.

Cvokaři v roce 1914 před veřtatem v č. p. 74, který je dnes součástí muzea