Před deseti lety zemřel profesor Vlček, rodák ze Starého Rožmitálu

Před deseti lety – 24. října 2006 zemřel antropolog a lékař prof. MUDr Emanuel Vlček, DrSc, který našel odpověď na řadu nezodpovězených otázek historie, rozluštil záhady a a mnohé dějinné nejasnosti.

Díky jeho výzkumům dnes například víme, že se Karel IV. zranil při turnaji a na několik měsíců ochrnul, že jeho otec Jan Lucemburský zemřel na zranění hlavy a hrudníku, či že Ladislav Pohrobek trpěl leukemií.

Emanuel Vlček se narodil 1. března 1925 ve Starém Rožmitále v chalupě č. p. 51 v dnešní Rybově ulici jako syn četnického strážmistra a pozdějšího kriminalisty. Maminka pocházela z rolnické rodiny.

Jednou vzpomínal, že už jako kluk bral holkám panenky a operoval je. Chtěl být doktorem na námořní lodi a po roce 1945 se přihlásil na medicínu. Aby se vyhnul během války totálnímu nasazení, zařídil mu otec místo v pitevně Ústavu soudního lékařství v Praze. Tam se ve dvaceti letech setkal s lebkami parašutistů - atentátníků a také s padlými z květnové revoluce. V březnu 1948 byl jako zapisovatel přítomen pitvě ministra Jana Masaryka.

V době, kdy na Pražském hradě začaly stavební úpravy a díky nim i archeologické výzkumy, už patřil mezi renomované vědce. Tehdy začal zkoumat kosterní pozůstatky českých panovníků. Prokázal jejich tělesné vlastnosti, genetickou příbuznost, přibližný věk, prodělané nemoci a zdravotní stav. Díky němu si umíme představit, že přemyslovští králové měřili méně než 170 cm, byli štíhlí a svalnatí. Měli trochu předkus a jejich hlava se vyznačovala jemným, téměř ženským půvabem.

Profesor Vlček také vyvrátil mýtus, že Karel Hynek Mácha byl křehké tělesné konstituce, ale naopak ho popsal jako horský typ, kostnatý, vyšší s podlouhlým obličejem. Vlček také poopravil církevní pověst o Janu Nepomuckém. Relikvie z chrámu Svatého Víta není jazyk, ale část mozkové tkáně, je však jasné, že světec zemřel následkem mučení.

Až do vysokého věku byl Emanuel Vlček v kontaktu s tělesnými ostatky zemřelých. Zcela logicky se tedy nabízí otázka, jaký vztah měl ke smrti. Profesor Vlček na ni jednou odpověděl: „Smrti se nebojím. Jediného, čeho se doopravdy děsím, je fanatismus, a to v jakékoli podobě i čase.“