Letos je tomu 230 let, co do základů vyhořel farní kostel Povýšení sv. Kříže ve Starém Rožmitále. V noci 5. května 1794, v době zdejšího působení Jakuba Jana Ryby, do fary uhodil blesk a požár se okamžitě rozšířil i na kostel. Jako zázrakem nebyly vážněji poničeny varhany z roku 1750, na něž právě Ryba v letech 1788 až 1815 hrával. Odolaly i zhoubnému požáru o 139 let později, v roce 1933, o němž jsme publikovali větší materiál v rubrice Další seriály.
Starorožmitálský kostel byl původně jednolodní, raně gotickou stavbou z třicátých let 13. století. Asi po roce 1347 byl rozšířen o příčnou loď na půdorys latinského kříže. Při kostele tehdy údajně stávala samostatná zvonice a celý areál byl obehnán hradební zdí se dvěma branami. V letech 1729-31 byl kostel přestavěn do barokní podoby s dochovanými prvky románského slohu. Po požáru před 230 lety byl opět vystavěn do podoby latinského kříže.
Dříve nebyly požáry nic mimořádného. Jen ve Starém Rožmitále můžeme uvést rok 1659, kdy vyhořelo pět statků, rok 1879, kdy lehlo popelem pět stavení v Luhu, ale i rok 1883, kdy opět v Luhu vyhořelo deset chalup a tři lidé přišli o život.
V roce 1887 zapálil blesk horní část báně kostelní věže a tři ženy z Bukové, jež se pod věž schovaly, byly popáleny. A pak ještě o rok později shořely čtyři domy. V roce 1893 si oheň zařádil opět v Luhu a ve Vsi zapálil blesk v roce 1899 hostinskému Vonáškovi stodolu. 6. srpna téhož roku uhodilo do kaplanek a od té do doby je na nich a na faře hromosvod.
Snímek zničeného kostela po požáru v roce 1933. Z časopisu Pražský ilustrovaný zpravodaj
Cvokařské muzeum
Alej Johanky z Rožmitálu 74Vytvořeno službou Webnode