Před 120 lety bylo založeno ve Věšíně první výrobní družstvo v Čechách

V roce 1892 došlo ve Věšíně, obci vzdálené necelé 2 km od Starého Rožmitálu, k průkopnickému činu. 24. července před 120 lety zde 39 dělníků založilo vůbec první výrobní družstvo v Čechách s názvem První výrobní družstvo cvočkařské pro Věšín a okolí. Prvním předsedou se stal Jan Vacek ze Starého Rožmitálu, jenž bydlel v Železné ulici.

Založením družstva se cvokaři snažili eliminovat finanční ztráty, které jim vznikaly tím, že mezi nimi a zákazníky byli překupníci, kteří si ponechávali valnou část zisku.

Věšínskému družstvu věnovala velkou část své diplomové práce na FF UK v roce 1980 Jindřiška Králová:

„Počátky družstva byly velmi skromné a jeho vznik nepřinesl v prvních letech existence do života Rožmitálska žádné převratné změny. Drtivá většina cvokařů totiž nadále odváděla výrobky zaběhnutým způsobem soukromníkům. Nelze se divit, neboť stoletá tradice byla hluboce zakořeněna a ne každý měl odvahu se dát novou cestou. Beze změny zůstal i způsob výroby, neexistovala společná provozovna a zpočátku ani společný sklad hotových výrobků. Všechny funkce byly zpočátku čestné a zisk družstva nepřesahoval za rok 160 zlatých. Po odečtení výloh a nákupu surovin byl rezervní fond doplněn pouhými 16 zlatými.

Brzy si družstvo zřídilo společné skladiště hotových výrobků i surovin – železa v podobě drátů i plechů, a koksu. Je zřejmé, že nemělo prostředky k postavení budovy, ale problém vyřešilo. Skladiště bylo vždy u jednoho z členů, který měl stodolu, aby bylo zboží chráněno před povětrnostními vlivy. Tento člen byl volen pokladníkem a členové družstva chápali stavení, v němž byl sklad, jako sídlo družstva. Řekl-li někdo „Jdu na družstvo“, rozumělo se tím, že jde za pokladníkem do jeho domu.

 Cvokaři (z Věšína, Starého Rožmitálu a dalších obcí v rožmitálském údolí) i nadále pracovali v jednotlivých veřtatech sami nebo ve skupinách a své výrobky do družstva, to jest do skladu, také sami odnášeli. Mzda byla úkolová, normy na počet vyrobených kusů neexistovaly. Pokladník jednou měsíčně vyplácel členům družstva zálohy. Když měl dělník nějaké vydání, zašel za pokladníkem, a ten mu vyplatil menší obnos jako mimořádnou zálohu. Na konci měsíce dělník dostal jen zbytek částky, za kterou vyrobil a odevzdal dílo.

Stávalo se, že družstvo nemělo na výplaty. Tehdy pomohl některý z jeho členů, který právě prodal krávu nebo jinak přišel k penězům, a když družstvo obdrželo peníze za dodávky svého zboží, dluh vrátilo. Doplatek získávali členové družstva na konci roku, respektive na začátku následujícího, po skončení roční uzávěrky a vyúčtování. Výše doplatku byla závislá na výsledcích hospodaření družstva během celého roku.“

Tolik tedy citace z diplomky J. Králové. Na závěr je nutné dodat, že po různých peripetiích a organizačních změnách družstvo přežilo až do konce minulého století. Na tradici družstva, jehož součástí byl 45 let i Kovostar ve Starém Rožmitále (v jeho bývalém areálu je nyní firma Kemmler Electronic), nyní navazuje Kovo Věšín s.r.o.

Chcete-li se dozvědět více o cvokařích, cvočcích a cvokárnách (veřtatech), navštivte Cvokařské muzeum ve Starém Rožmitále, které je od jara do podzimu otevřeno každý den od slušné hodiny ranní do soumraku.

Na vykování jednoho hřebíku či šerky (speciální cvoček do bagančat) musel dát cvokař v průměru dvacet ran kladivem. Denně vyrobil až 2 000 hřebíků.