Pouť k nám dneska nepřijela

Přijela pouť a lidí proud
zaplnil na návsi kdejaký kout
přijela pouť, hudba a čmoud
marcipán má zas chuť náramnou.

Slova písničky Karla Gotta se dnes, stejně jako všechny poslední roky, ve Starém Rožmitále nenaplnila. Žádná pouť totiž nebyla. Však si na ni také málokdo vzpomněl, možná jen ti, co byli ráno na sváteční ranní mši v kostele. Škoda.

O pouti se dříve setkávala celá vesnice, známí a příbuzní spolu popovídali, prostě ten den všude pulzoval společenský život. Pod kostelem kolem Hrdinova mlýna a u Petráňova hostince bývaly pouťové atrakce, kolotoč, houpačka, střelnice, rychlofotograf a prodejní stánky perníkářů, cukrářů a kramářů. Svéráznou postavou v 50. a 60. letech 20. století býval pan Sirka z města se svou kobylkou, prodávající za korunu štěstíčka. Posledních dvacet třicet let zůstává pouť ve Starém Rožmitále na okraji zájmu a většinou nepovšimnuta.

Ve městě Rožmitálu, kde se koná v neděli 16. května nebo první neděli po tomto datu, má pouť na rozdíl od Starého Města, stále tradici. S postupným všeobecným odklonem obyvatelstva od církví se pouť spíše stala synonymem zábavy.

A proč jsme slavili pouť zrovna dnes?

Pouť bezprostředně souvisí se zasvěcením kostela. Každý kostel má v názvu určitého světce, eventuálně jiný objekt, jako je tomu právě ve Starém Rožmitále. Tady je farní kostel zasvěcen svatému Kříži. Svátek Povýšení sv. Kříže, který je pro starorožmitálský kostel dokonce slavností, připadá na 14. září a pouť se tedy vždy slaví 14. září, připadne-li toto datum na neděli. A když je toto datum jiný den, je pouť neděli následující. Tedy letos 20. září.