Po více než sto letech bude stát na Třemšíně rozhledna – 4/8

Od roku 1915, kdy byla ztrouchnivělá Schönbornova rozhledna zbourána, zůstal vrcholek Třemšína bez vyhlídky. V té době už začínal turistický ruch a tak bylo záhodno, aby se výhled do krajiny zase obnovil. Klub českých turistů a po roce 1918 jeho nástupce Klub československých turistů několikrát žádal pražské arcibiskupství, aby obnovil alespoň jednoduchou rozhlednu, ale marně. Začátkem 20. let se za rozhlednu přimlouval i Svaz československých měst, ale v té době měla pražská arcidiecéze jiné starosti. Arcibiskup František Kordač (ve funkci 1919 – 1931) musel hlavně srovnat římskokatolickou církev s novou republikou, která se po historických zkušenostech nechovala vůči Vatikánu vůbec vstřícně a založila si vlastní Církev československou husitskou.

Vzrůstající počet turistů a s tím spojené očekávané finanční povznesení obyvatel třemšínského regionu donutilo v roce 1924 rožmitálského starostu Josefa Pobudu, aby jménem Starostenského sboru kraje podtřemšínského a Starostenského sboru pozdyňského (hvožďanského), čili jménem starostů všech obcí dotyčné oblasti, požádal arcibiskupa Kordače o vybudování rozhledny.

„Nezřízením nové rozhledny“, píše starosta v dopise, „utrpělo město Rožmitál i vůkolní obce velkou škodu, ježto příliv turistů a cizinců tím velmi značně poklesl. Zničením průmyslu železářského ve zdejším městě a kraji zůstává pouze turistika a cizinectví jako jediná hospodářská složka pro zdejší kraj a zástupcům všech obcí musí na tom záležeti, aby se nejen udržela, ale i posílila.“

Starosta se bláhově domníval, že „eminence blahovolně vyjde žádosti vstříc“. Nevyšla. Na Třemšíně se provizorní rozhledna, vlastně triangulační věž, objevila až po znárodnění církevního majetku po druhé světové válce. Mezitím se objevil zajímavý návrh, který ale přišel v úplně nevhodnou dobu.

Pokračování 11. prosince.

Žádost starostenských sborů pražskému arcibiskupovi. Státní okresní archiv v Příbrami