Po více než sto letech bude stát na Třemšíně rozhledna – 3/8

V roce 1888 nechal na Třemšíně postavit rozhlednu arcibiskup František kardinál Schönborn (ve funkci 1885 – 1899), tedy hned třetí rok od počátku svého mandátu. Dřevěná věž měla čtyři patra a od základny až k vrcholu měřila osmnáct metrů. Do nejvyššího podlaží, v němž chránila turisty před rozmary počasí převislá střecha, vedly 84 schody. Pro snazší přehled byla na vyhlídkové plošině instalována tabulka s orientačními body.

O sedm let později do rozhledny udeřil blesk a pochroumal ji natolik, že musela být podepřena čtyřmi mohutnými trámy. Přesto sloužila svému účelu až do roku 1915, kdy byla pro špatný stav rozebrána.

Historik August Sedláček, autor dodnes uznávaného patnáctisvazkového díla Hrady, zámky a tvrze Království českého napsal, že z vyhlídky „člověk může oči nechat na obrazu, který se nám naskytuje“. Nevíme, zda byl Sedláček na vrcholu Třemšína osobně, je ale jisté, že mu poznatky určitě zprostředkoval jeho dobrý přítel Jan Pavel Hille, který mu pro jeho knihy fotografoval historické památky, mimo jiné i zbytky třemšínského hradu.

Na přelomu století známý pražský učitel a spisovatel Jan Klecanda popsal výhled z rozhledny takto: „Mnoho jest krásných krajin v naší milé vlasti, ale málo jest pohledů podobných tomu, jaký se naskýtá udivenému zraku poutníkovu z vrcholku Třemšína. Těch 30 neb 40 namnoze rozsáhlých rybníků, jež se před námi v krajině blatenské a lnářské lesknou, jako zlaté cetky na pestrém nádherném rouše, ty milé české osady s bílými kostelíky mezi malými háji a sady ovocnými, jako ostrůvky roztroušené po vlnité půdě, dodávají krajině tolik půvabu.“

Z třemšínské rozhledny býval daleký rozhled všemi směry, jen k severu bránily v lepším výhledu vrchy Tok a Praha, i když mezi nižšími kopci bylo možné více na východ pozorovat Příbram a okolní obce.

Pokračování 9. prosince.

Kněz Jan Pavel Hille a titul jeho knížečky z roku 1913

Rozhledna z roku 1888 sloužila do roku 1915. Foto: J. P. Hille