Od kladiva a výhně k počítači a laseru

Sto třicet let sahajících od počátku výrobního družstva cvokařů až po technologie 21. století včera za pouhé tři hodiny prožilo na čtyřicet účastníků vycházky po Věšíně.

Cesta vedla od dnes již neexistujících hostinců, kde družstvo začínalo, přes místa, kde už bohužel není po cvokařích také ani památky až do nejmodernějšími stroji vybaveného výrobního závodu Kovo Věšín. Tady se k tradici již zaniklého řemesla stále hrdě hlásí.

Vydařenou vycházku zorganizovalo rožmitálské Podbrdské muzeum, v němž včerejším dnem skončila dokumenty, fotografiemi a exponáty bohatě vybavená výstava k výročí věšínského družstva.

Vycházka, kterou provázel občasný déšť, začala na věšínské návsi, kde stával v č.p. 1 hostinec, v němž bylo cvokařské družstvo v létě roku 1892 založeno

Vycházkáři se zastavili na sedmi místech, kde se jim dostalo od pracovníků Podbrdského muzea podrobného výkladu. Vše se sice ve Věšíně změnilo, stop zůstalo pramálo, ale postát třeba na místě, kde ve dvou veřtatech pracovalo 16 cvokařů nebo kde si začátkem 50. let družstevníci postavili první společné prostory či kde podnikal se svým Drukolisem další Věšíňák Josef Placatka, aby nakonec splynul s původním družstvem - to byl zážitek.

Někteří si včera s sebou přinesli i fotografie ze svého mládí. Vzpomínání bylo vůbec hodně. Pochopitelně ani ne tak na cvokaře před 130 lety, ale spíš na chvíle, které vycházkáři ještě jako děti zažily v 50. a 60. letech minulého století, kdy chodily navštěvovat své rodiče do výrobního družstva

Někteří účastníci si nejvíc zavzpomínali na závěr - při exkurzi do výrobního závodu Kovo Věšín s.r.o., který navázal na tradici cvokařů a hrdě se k ní hlásí. Vždyť v těchto halách před dvěma třema desítkami let ještě pracovali. I ty staré stroje si tady nový majitel (nejen) z piety ponechal.

Staré mašiny však nahrazují nové sofistikované automaty. Jeden člověk stačí obsluhovat (vlastně po zadání programu jen sledovat) až tři najednou

Závěrečná beseda při pochutinách v pevném i tekutém stavu věnovaných Podbrdským muzeem a hostiteli věšínského Kova

„Nikdy jsme si na podnikání, ani na výrobní prostředky ani na materiál, nebrali úvěr. Vždycky jsme si na investice museli nejdříve vydělat a pak jsme si mohli něco koupit“, říká zakladatel nového Kova František Částka. Třeba na rozdíl od starých cvokařů, kteří na tom někdy byli tak bídně, že si půjčovali ve věšínské záložně i na výplaty. 

„Celý život říkám“, pokračuje František Částka, „ vem si jen takové sousto, které se ti vejde do pusy.“

Současné Kovo, založené na troskách družstva v roce 2008, se nesoustřeďuje jen na jeden segment trhu, ale má široké portfolio odběratelů z různých oborů. Když něco nejde, zachrání firmu jiná činnost. Proto nedávno majitelé založili i zemědělskou farmu.

Na výstavu 130 let Kovo Věšín, která včera po pěti měsících skončila v Podbrdském muzeu, zapůjčilo Cvokařské muzeum ve Starém Rožmitále vzorník výkovků věšínských cvokařů

Poslední předseda výrobního družstva Kovo Věšín František Loskot (uprostřed) při tradičním retro 1. máji v roce 2015 ve Starém Rožmitále. Starorožmitálské výrobní drusžvo Kovostar, původně rovněž cvokařské, bylo v roce 1964 sloučeno s věšínským

Na jubileum věšínských cvokařů i současné Kovo si vycházkáři vždycky vzpomenou, když si budou brát v samoobsluze nákupní vozík