Po delší odmlce dnes pokračujeme v nekonečném seriálu Než vzpomínky zapadnou. Setřeme prach z fotografie, kterou nám poskytla Jaroslava Baštová z Luhu. Je na ní její děda Antonín Kala, obecní hajný, ve společnosti starorožmitálských žen patrně někdy ve 30. letech před tzv. kopáním.
Kopáním se nazývalo vysazování malých sazenic stromků v lese, což byl pro hospodyně kromě jiných zemědělských prací vítaný přivýdělek (ostatně ještě je jím i dneska).
V únoru 2013 jsme zveřejnili rozsáhlejší materiál (viz https://www.staryrozmital.cz/dalsi-serialy/obecni-lesy-ve-starem-rozmitalu/ ) o lesích kdysi náležejících obci Starý Rožmitál. V něm jsme se ptali čtenářů, neví-li někdo, co znamená výraz mučice, před válkou používaný v lesácké hantýrce. V žádné literatuře se totiž toto slovo nevyskytuje a lze jej tedy považovat za čistě rožmitálský dialekt. Kdo mučici při vyžinování trávy v lese usekl, hrozila mu pokuta tehdejších dost znatelných pět korun. Tak to alespoň stojí v zápise starorožmitálského starosty z roku 1935.
Na článek reagoval vedoucí polesí Rožmitál Arcibiskupství pražského Ing. Josef Hrdina, jenž nám před časem napsal, že s velkou pravděpodobností hraničící s jistotou, by se za mučici mohla považovat sazenice stromku nebo-li kytka.
Vraťme se však termínu kopání. Má ještě odvozeninu dokopná, což je termín – i v dnešní době – mnohem známější. Dokopnou se nyní myslí zakončení fotbalové sezóny někde na vesnici, podobně jako je u nás dohodná u házenkářů. Dříve to ale bývala sláva zcela jiná.
Dokopná bývala slavnost k dokončení výsadby stromků a spolu s hasičskou parádou a výletem pořádaným Dělnickou tělovýchovnou jednotou (DTJ) patřívala v létě k nejpodstatnějším světským událostem ve Starém Rožmitále. Dokopnou organizovali lesní dělníci, ale zúčastnila se jí celá obec. Probíhala tak, že na vyhlédnutém místě v lese na pasece se sešli obyvatelé vesnice, přivezli s sebou pití, upletli věnce z chvojí jako symbol dokopné a zpívali za doprovodu kapely nebo jen hudebního nástroje. S věncem pak šli k hájovně, kde ho odevzdali. Takže tolik o kopání, mučici a dokopné.
A koho se nám podařilo identifikovat na staré fotografii z kopání ve staroměstských lesích? Mezi stojícími s košíky plnými sazenic jsou zleva paní Valtová, Antonie Kalová, Blažková ze Zalán, hajný Antonín Kala organizující kopání, Eva Sobotková, Církouc (Leitermanová), Roušalová, Svatoňová, Pešicová, Záveská, Plasová a Marie Švemlerová, sedící Milena Jedličková-Sadílková a pak ještě zády obrácená Jindrová.
Cvokařské muzeum
Alej Johanky z Rožmitálu 74Vytvořeno službou Webnode