Naše malá starorožmitálská kauza 2/3

Pokračování z 29. ledna 2015.

V roce 1989 byl ve Starém Rožmitále podruhé velkoryse rekonstruován Kulturní dům, jehož věhlas jako kulturního a společenského stánku se šířil široko daleko v rožmitálském údolí. V restituci obdrželi majetek – mnohokrát zušlechtěný – potomci bývalého vlastníka a kulturáku se začalo opět říkat u Petráňů. Ze začátku se snažili restauraci provozovat noví majitelé, pak objekt raději pronajímali jiným šenkýřům a poté se taneční sál dokonce změnil na výrobní halu atd. atd.

Přes 20 let se snaží restituenti nabytý majetek prodat. Bezvýsledně. Ani město o něj nejevilo zájem a raději v roce 1998 udělalo handl s Arcibiskupstvím pražským, do něhož byl zatažen nejen Panský dům, ale i zámek a postavilo si nové Společenské centrum v centru. Stálo osmkrát víc, než chtěli pánové Petráňové. Nyní je objekt u Petráňů, kde si po celá desetiletí dávali dostaveníčko starorožmitálští občané, prázdný a nikdo jej nechce koupit.

Ve Starém Rožmitálu každý věděl, že zanikne-li zde hospoda neboli společenská shromažďovací místnost, zanikne veškerý společenský a kulturní život. Občané se ještě více obední vysokými neprůhlednými ploty a potkávat se budou jen při míjení auty. A přitom – 80 let zde máme aktivní házenkáře a přes 120 let ještě aktivnější hasiče. Nebo si snad někdo myslí, že se naši předkové scházívali na sucho v parku na lavičce?

Dokončení zítra