Začátkem prosince jsme dostali milý e-mail od paní Vackové ze Žatce. Píše:
„Na jaře letošního roku mne vzal syn Martin na výlet do Rožmitálu pod Třemšínem, kam jsem se již dlouho chtěla podívat. Byla jsem nadšená vším, co jsem viděla. Mám ráda aleje a přesto, že už špatně chodím, prošla jsem Alej Johanky z Rožmitálu po svých, pak kolem Cvokařského muzea až na hřbitov a byla to nádhera. Samozřejmě jsme se zastavili a obdivovali vaše malé muzeum a žasli, že v dnešní době ještě někde věří v dobro lidí a muzeum je volně přístupné. Pro svoji kamarádku, která se provdala před 40 lety do Německa, jsem tam zakoupila několik pohledů, protože se jí stýská po luzích českých a já ji zásobuji pohledy ze všech míst, kam se sama (dříve jen po svých) podívám. Dělá si z mých pohledů album a velice ji rozveselil pohled s názvem Cvokařská ulice.
Moc děkuji za ochotu a zdravím v krásném městě, které jsem poznala až na stará kolena a na které opravdu ráda vzpomínám. Snad se mi ještě na jaře povede návštěvu zopakovat.“
Z takového psaní musí mít člověk jen radost. A co teprve takhle těsně před Vánocemi!
Cvokařské muzeum
Alej Johanky z Rožmitálu 74Vytvořeno službou Webnode