V těchto dnes je tomu 90 let, co bylo ve Starém Rožmitále přikročeno k úpravě Vlčavy. Na začátku dvacátých let dvacátého století už toho měli obyvatelé akorát dost: Voda při jarním tání sněhu v brdských kopcích jim téměř každoročně zaplavovala pozemky a potok se rozléval od mlýna až do Luhu. Břeh byl nízký a dvě ramena Vlčavy nestačila vodu odvést. Ani oba dřevěné mostky nevyhovovaly – byly úzké a nízké. Jak to v Luhu vypadalo, můžete vidět na mapce:
Na podzim roku 1926 přikročil tedy obecní úřad k úpravě potoka. Místo dosavadních dvou ramen bylo zřízeno jedno široké potočiště, které na straně k Luhu bylo vyzděno tarasem z lomového kamene, břeh byl zvýšen a ovšem i srovnán. Menší dva dřevěné mosty byly odstraněny a byl postaven nový kamenný, značně širší a delší důkladný most, jenž slouží po drobných změnách dodnes.
Tímto stavebním zásahem zde vzniklo úhledné nábřeží. Po okrajích mostu bylo přiděláno dřevěné zábradlí, po okraji potoka byly zapuštěny do tarasu kamenné sloupky a dáno jednoduché zábradlí ze železného prutu. Pro nabírání vody bylo uděláno několik schůdků k potoku. Zdá se vám, že popisujeme současnou situaci? Kdepak. Tak jak to známe dnes, to už vypadalo v roce 1926.
Tenkrát občané Luhu ještě srovnali své zahrádky, někteří opravili i domky, čímž – jak se píše v tehdejším zápise - tato část obce nemálo získala na vzhledu. Celkový náklad na úpravu potoka a stavbu mostu činil 85 000 Kč, na to byla získána subvence 17 000 Kč a obec tedy vynaložila 68 000 Kč. Stavbu prováděl stavitel Jan Kolář z Rožmitálu.
Více o mostě, o říčce Vlčavě a především o jejím vlivu na život obyvatel si přečtěte na https://www.staryrozmital.cz/dalsi-serialy/zivot-s-vlcavou/ .
Na to, že je mostu 90 let, je ještě obdivuhodně při síle. Nutno ale podotknout, že v roce 1934 prošel důkladnou rekonstrukcí.
Cvokařské muzeum
Alej Johanky z Rožmitálu 74Vytvořeno službou Webnode