Mistr Jan Hus by se divil, jak nízké a světské choutky mají dodnes církve...

25. 6. 2015    Haló noviny

Z rozhovoru se stínovým ministrem kultury KSČM a středočeským radním pro kulturu Zdeňkem Štefkem

Jak se potýkáte s církevními restitucemi?

S problematikou tzv. církevních restitucí se setkáváme samozřejmě i na úrovni krajů. Naše příspěvkové organizace jsou atakovány žádostmi o vydání sbírkových předmětů, žádostmi o pátrání v našich archivech a depozitářích. Naštěstí jsme sjednotili postupy krajů, a protože nejsme povinné osoby ve smyslu zákona, předměty nevydáváme. Objevují se však i žádosti o vydání na základě prvního, tzv. výčtového restitučního zákona, což je v našem kraji příklad třeba voršilek v Kutné Hoře. Tam bude muset rozhodnout soud. 

Zahlcené výzvami jsou státní orgány, včetně ministerstva kultury, které se dokonce na Komisi Rady Asociace krajů pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch obrátilo s žádostí o pomoc, protože právě na kraje směřují z ministerstva, většinou bez reakce, řadu dotazů na tzv. církevní restituce…O tom, že dosud nevyjasněné spory brzdí i rozvoj v jiných oblastech, třeba v životním prostředí, v dopravě při realizaci dopravních staveb a cyklostezek, není třeba ani mluvit, ostatně nedávno byl medializovaný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, který přiřkl boromejkám pozemky, které stát nechtěl vydat kvůli stavbě R35. Mistr Jan Hus by se skutečně divil, jak nízké a světské choutky mají dodnes církve… 

Paradoxně se i ukazuje, že ani staré či nové vlastnictví památkových objektů církví neznamená, že bude o památky postaráno. Máme i dost příkladů, kdy se o hodnotné stavby církev nestará, nechává je zchátrat.

To se děje ve Středočeském kraji také? Můžete uvést konkrétní případy?

Třeba fara v Dolní Krupé na Mladoboleslavsku, která se dostala přes snahu obce do havarijního stavu. Nakonec jsme ji jako kraj vykoupili a zrekonstruovali a zpřístupníme ji veřejnosti, ve spolupráci s obcí tam budou probíhat i kulturní akce. V další obci, v Chlumíně, by měla i obec zájem o opravu kostela sv. Maří Magdalény ve vlastnictví církve, který je až na několik akcí celoročně uzavřený a chátrá dál. Od roku 1989 patřili k náruživým návštěvníkům snad jen zloději. 

Samostatným příkladem by mohl být i zámek v Rožmitále pod Třemšínem, který je v havarijním stavu. Zámek v roce 1998 získalo darem Arcibiskupství pražské, které se o kulturní památku přes původní proklamace a spojenectví s investorem nestaralo a v roce 2012 se ho ve prospěch dosavadního spoluvlastníka zbavilo, i když vědělo o zájmu města. Jako by církev hromadila statky a prostředky na opravy jen ve svých honosných sídlech, kde má dostatek věřících, a stav památek mimo vyvolená místa, v rozporu se zákonem o státní památkové péči, přesunula na periferii svého zájmu. Bez ohledu na jejich historickou hodnotu.