Po několika na duben a Brdy nezvykle horkých dnech se v pondělí 30. dubna 2012 přihnala po devatenácté hodině silná bouřka a prudký déšť. Ti, co už byli v té době u ohně na starorožmitálském plácku v Luhu museli nedobrovolně a jistě se smutkem trávit několik hodin u piva v boudě než přestane pršet.
Letošní oheň tak uhasil déšť, řekněme si tedy alespoň jak to vypadá, když vatra hoří dlouho do noci.
Pálení čarodějnic nebo také Filipojakubská či Valpuržina noc je velmi starý a dodnes živý lidový svátek. Tuto noc se lidé scházívají u zapálených ohňů a slaví příchod jara. Noc byla pokládána za magickou. Lidé věřili, že tuto noc se čarodějnice slétají na čarodějnický sabat a skutečně je tato noc jedním z největších pohanských svátků. Lidé také věřili například v otevírání různých jeskyní a podzemních slují, ve kterých se daly nalézt poklady. Jsme zvědavi, jestli se letos někdo v tomto nepříznivém počasí vydal na Třemšín hledat tři zlaté šíny.
Hlavním úkolem tohoto starého lidového svátku byla oslava plodnosti. Na ochranu před čarodějnicemi (původně před zlými duchy a démony obecně) se na vyvýšených místech zapalovaly ohně. Postupem času se z těchto ohňů stávalo pálení čarodějnic. Zapalovala se smolná košťata a vyhazovala se do výšky. Popel z těchto ohňů měl mít zvláštní moc pro zvýšení úrody. Někdy se rozhrnutým popelem vodil dobytek k zajištění plodnosti, jindy se přes oheň skákalo kvůli zajištění mládí a plodnosti.
Ve Starém Rožmitále se na oheň na plácku u Vlčavy snesly k hranici staré věnce a jiný odpad ze hřbitova i z jednotlivých stavení, takže se spojilo příjemné s užitečným. V podstatě se jednalo o velký jarní úklid. Od padesátých let 20. století se tradiční ohně nazývaly Ohně míru, po roce 1989 opět pálení čarodějnic. V posledních letech dobrovolní hasiči dohlížejí nejen na vlastní oheň, ale také na to, aby se pálil pouze organický materiál nezamořující ovzduší, letos dokonce jen oficiálně přivezený.
To malé světýlko vlevo je deštěm téměř uhašená vatra na plácku.
Letos přišlo jaro brzy i do Starého Rožmitálu, který leží v nadmořské výšce 525 metrů. Na snímku pořízeném 30. dubna před devatenáctou hodinou už je vidět od jihu přicházející buřina.
Cvokařské muzeum
Alej Johanky z Rožmitálu 74Vytvořeno službou Webnode