Krásné už není vůbec krásné

A navíc dělá ostudu. Vydlážděné schodiště od mlýna ke kostelu, které stálo město nemalé peníze, bylo krásné jen do té doby, než v něm začal řádit plevel. Takže dnes vypadá tak, jak vypadá.

Radnice má v plánu nahradit dlažebními kostkami i asfalt na prostranství mezi kostelem a hřbitovem. Samozřejmě z ekologického hlediska je to jistě správné. Voda se může vsáknout do země. Když ale po vydláždění nenásleduje pravidelná údržba, tedy odstraňování plevele, je pohled na jinak jistě kouzelná místa dost tristní.

Není to ovšem problém jen Rožmitálu. Bohužel jsme si v Čechách navykli (mnohdy za evropské peníze) stavět a revitalizovat jak na běžícím pásu, ale po slavnostním střihání pásky, za pár let, právě díky nedostatečné údržbě, jsou z původně krásných míst pořádné oškliviny. A přitom by leckde stačilo za nějaký paušál někoho pověřit, aby se o takováhle místa staral.

I vracel se nedávno jeden známý po nějaké době do Starého Rožmitálu a povídal: „Člověče, ta omítka na vaší kostelní věži už je od západu zase opadaná, vždyť je to jen sedm let, co jí dělali, ne? Na západ od Rozvadova jsem neviděl opadanou fasádu, kostely i domy jako by zrovna před chvílí opravili. A přitom nikde nebylo lešení. Vždyť snad naši fasádníci používají stejný materiál a stejné postupy jako tam. Nebo ne?“

Co říct. Mlčel jsem. Vždyť to vím také.

Nové schodiště dnes 

A přitom kameníci skončili svou práci teprve před půl rokem

Nejlepší je, když všechno přikryje milosrdný sníh