Kolonie řemeslnických domků v Cvokařské ulici budí velký zájem

Enormní zájem vzbudila na facebooku Starého Rožmitálu úvodní fotografie domků v Cvokařské ulici, čímž se nemyslí jen ulice od mostu k firmě Kemmler, ale celá čtvrť v Luhu.

„Už samo nahuštění malých domků se dvorečky, většinou bez zahrad a polí, kolem úzkých křivolakých uliček a rovných soutek, svědčí o tom, že jejich obyvatelé se neživili zemědělstvím, ale řemeslem. Jedná se o unikátní dochovanou příměstskou řemeslnickou čtvrť z 19. století. Domky mají střechy se strmými polovalbami ve vrcholech štítů. Mezi těmito domky vynikají č. p. 20, 81 a e. č. 041 s dochovanými hladkými nezdobenými fasádami. V domech č. p. 8, 74 a 99 jsou dosud veřtaty čili cvokařské dílny,“ psalo se ještě před 30 lety v odborných knihách.

Dodejme, že veřtat v č. p. 74 je nyní součástí Cvokařského muzea a samostatně stojící veřtaty u č. p. 8 a 99 nyní slouží majitelům k jinému účelu.

 „Památkový význam má i řada hospodářských staveb z 19. a počátku 20. století, často postavených ze struskových cihel. Ty jsou pro Starý Rožmitál (stejně jako nepálené cihly, tzv. bačkory), typickým stavebním materiálem připomínajícím blízkost rožmitálských železáren.

Ještě ve 30. letech 20. století byla stavení menších hospodářství, chalupy a domky pod jednou střechou, to znamená, že obytné stavení, chlévy i stodola byly pohromadě a často měly podobu písmena L. Jen u několika hospodářství byly stodoly opodál stavení. Krom stodoly bývaly na dvoře různé kolny nebo i sroubky, staré, ze dřeva sroubené.“

O starorožmitálský Luh se zajímal i učitel Václav Matoušek, který o stavbách před 2. světovou válkou v pamětní knize obce napsal:

„V polovině 20. století se již ze dřeva stavení neroubí, většinou se teď staví z červených cihel ponejvíc z Panské cihelny v Rožmitále, bílé se upotřebí ke stavbě komína a štítu vystaveného dešťům, k ozdobě základů a oken. Mnohé stavby jsou provedeny z vepřovic, lidově zvaných vepřáky, jež si stavebník vlastnoručně vyrobí z vhodné mastné hlíny, kterou promísí s plevami nebo řezanou slámou s přísadou vody. Dělají je u lesa Koteček.

Základy se dělají z žuly, kterou vozí z Bezděkova a ze Vševil. Krytina střech bývala došková nebo šindelová, později byla nahrazována taškami, asfaltovou lepenkou, těžkou cementovou krytinou a nejnověji eternitem. Často se na střeše šindele nechaly a na ně se dal eternit. Ještě v polovině 19. století se stavělo s mělkými základy a bez malty, jen na hlínu jako je stavení č. p. 35.“

Zde opět dodejme, že stavení č. p. 35 v Rybově ulici, na němž byla deska věnovaná vůdci selského povstání Bartoloměji Sadílkovi, už nestojí a na jeho místě vyrůstá nový dům. Stejně se mění i Cvokařská ulice, která je sice zajímavá, ale z hlediska památkářů není až tak důležitá, a proto není památkově chráněna. Ve Starém Rožmitále jsou mezi památky zařazeny jen areál farního kostela, náhrobek Jakuba Jana Ryby na hřbitově a roubenka v Rybově ulici (viz naši zprávu ZDE)

Snímek kolonie řemeslnických domků v Luhu, který vzbudil rozruch na facebooku

Cvokařská ulice od mostu ke Kemmlerovi

Bývalý samostatně stojící veřtat u domku č. p. 8