Pokračování ze 7. listopadu 2014.
V tomto díle se z Rožmitálu přeneseme do nejčernější Afriky, a to do Rwandy a východního Konga, na jejichž území zuřila od začátku 90. let 20. století občanská válka mezi znesvářenými kmeny Tutsiů a Hutuů. Krvavá řež se po několika letech změnila v genocidu, které padl za oběť milion lidí. Další miliony uprchly do sousedních zemí.
Rwanda a především Kongo má velké nerostné bohatství, o které mají zájem nadnárodní koncerny. Těží se zde rudy obsahující cín, wolfram a především tantal, který má nezastupitelné místo ve výrobě mobilních telefonů a ostatní elektroniky.
V Kongu a ve Rwandě operuje i německá firma H. C. Starck, dřívější dceřiná firma koncernu Bayer. Sama rudu netěží, pouze ji kupuje. Ve svém sídle v Goslaru ji pak rozmělní na prášek a pomocí kyselin z ní odštěpí tantal.
V letech 2000 a 2001 byl H.C.Starck největším odběratelem rudy z Konga, a to i přes občanskou válku, masové popravy, nucené práce a mučení. V roce 2001 projednávala činnost německé firmy Organizace spojených národů, která se marně snažila genocidě zabránit, Němcům vmetla do tváře, že svými nákupy podporují rebely v Kongu.
Ozbrojené skupiny si ročně díky nelegálnímu obchodu s nerosty přicházely na 200 mil. dolarů. H.C. Stark sice prohlásil, že rudu odebírá jen od zavedených obchodních společností, které mají ústředí v Evropě nebo USA, ale to světové veřejnosti nestačilo.
A tak německá společnost založila dceřinou firmu H.C.Starck Resouces GmbH a jejím prostřednictvím koupila 24. listopadu 2006 ve Rwandě 85 procent v malé hornické firmě Natural Resources Development (NRD), aby měla jistotu, že surovina nepochází z ilegálních zdrojů. Patnáct procent ve firmě má rwandský občan Ben Benzinge, což je důležitá informace, která bude hrát velkou roli v dalších našich pokračováních.
Od vlády firma dostává licenci na průzkumnou, těžební a obchodní činnost na čtyři roky v pěti rwandských oblastech. Ředitelem je jmenován německý odborník, který před tím působil 25 let ve stejné branži v Kongu. Aby se ještě více ztišila kritika firmy, pozve do Rwandy zástupce federálního institutu přírodních zdrojů z Hannoveru, aby u ní zavedli certifikační systém od těžby až po vývoz, aby bylo stále zřejmé, že ruda v celém procesu manipulace je legální.
Politická situace ve Rwandě se mezitím uklidnila, rwandská ekonomika zažívá boom a H.C.Starck, který obrátil pozornost do Asie, už firmu H.C.Starck Resources GmbH nepotřeboval.
Na konci roku 2010 ale ještě vystřídá před čtyřmi roky jmenovaného německého manažera – panem Roderickem Marshallem.
Den před Štědrým večerem německá centrála firmu H.C. Starck Resources GmbH , a tím i svůj podíl ve firmě NRD, která se mezitím stala jednou z největších těžařských společností ve Rwandě, prodává – společnosti The Spalena Company LLC registrované v roce 1998 v USA ve státě Delaware. Pan Marshall pokračuje ve funkci generálního ředitele NRD.
Že vám to něco připomíná? Ano, existuje firma The Spalena Company paní Ing. Zuzany Mruškovičové, pětinové majitelky rožmitálského zámku. Ale pozor: Její firma je jako společnost s ručením omezeným vedena u rejstříkového soudu v Bratislavě a v Praze. Takže jde určitě jen o shodu názvů.
Pokračování zítra.
V devadesátých letech bylo ve Rwandě zavražděno na milion lidí.
Cvokařské muzeum
Alej Johanky z Rožmitálu 74Vytvořeno službou Webnode