Kauza Cvokařská a most – 7/8

Minulé pokračování jsme věnovali průzkumu ČVUT o dopadu výstavby skladovací haly v areálu firmy Kemmler Electronic na Cvokařskou ulici a okolí, jímž stavební odbor městského úřadu podmínil vydání stavebního povolení.

Teď se podívejme, jak by se dala situace řešit rázně a jednou provždy. Samozřejmě chce to ale peníze! Vzhledem k tomu, že nová příjezdová cesta k továrně, by mohla vést mimo domovní zástavbu, není od věci, se o této možnosti alespoň zmínit.

Již v citovaném posudku ČVUT se píše, že „zástupce Kemmler Electronic informoval o vlastní iniciativě, která spočívá v podobě prohlášení o budoucím provedení stavby nové jihovýchodně trasované přístupové cesty“. Nová přístupová komunikace o délce přibližně 450 metrů by byla vedena přes devět pozemků, jejichž majitelem je město a dalších šest fyzických osob.

Nenechme se však mýlit. Kemmler Electronic pouze vydal prohlášení. Pozemky by nejdříve musel odkoupit a pak postavit cestu vhodnou pro kamiony. Sice by to stálo dost financí, ale tato účelová komunikace by byla jedině Kemmlera a nikoho jiného. V plánech na výstavbu Kovostaru lze nalézt, že jednou z alternativ vjezdu do areálu, byla právě tato. Tam, kde jsou dnes garáže, měla být původně vrátnice.

Nabízí se ale ještě jedno řešení. Pamětníci vědí, že kdysi pokračovala Cvokařská ulice nezpevněnou cestou, chvílemi až úvozem, na silnici do Voltuše, s níž se křížila v místě, kde je dnes křížek mezi dvěma lípami. Dřív tudy Voltušáci chodili do Starého Města do kostela a jezdili s povozem do Podkostelního mlýna. Cesta ještě existovala v prvních desetiletích Kovostaru.

Nová komunikace po původní polní cestě od nynějšího Kemmlera ke křížku by ovšem měřila kolem 700 metrů. Má však výhodu, že celá cesta je v majetku města, stejně jako prostranství podél nejstarší haly areálu, kde parkují automobily zaměstnanců, a kde by začínala. V roce 1945 tudy s těžkou technikou pronásledovala prchající Němce Rudá armáda.

V roce 1968 si to zopakovala na jiném místě ve Starém Rožmitále – na mostě přes Vlčavu. To ale byly všude strženy dopravní ukazatele, takže jen bloudila. O mostě ale až v posledním díle seriálu.

Tady se na voltušskou silnici napojovala cesta od Kovostaru

Žlutá čára představuje účelovou komunikaci, o které hovořil zástupce Kemmlera v materiálu ČVUT, bílá kopíruje dřívější cestu od Kovostaru ke křížku na voltušské silnici