Jak vznikala ve Starém Rožmitále veřejná knihovna

To, že po vzniku Československé republiky musela mít každá obec povinně veřejnou knihovnu, která by sloužila ke kulturnímu povznesení národa, je celkem známo. Ve Starém Rožmitále už je však zcela zapomenuto, že knihovníka zde začal před 90 lety, v roce 1925, dělat oblíbený učitel a chodící kronika obce Václav Matoušek. Však se také o pár let později stal kronikářem a vedl pamětní knihu obce Starý Rožmitál. A v ní právě o starorožmitálské knihovně napsal:

„V polovině roku 1919 byl vydán zákon O veřejných knihovnách obecných, kterým se ukládalo obcím zřídit na své náklady veřejnou knihovnu „ s četbou vzdělávací naučnou i zábavnou, která má skutečně vnitřní hodnotu“. Podle tohoto zákona byla zřízena i knihovna ve Starém Rožmitále.

Před tím měl v obci už knihovnu sbor dobrovolných hasičů a vzdělávací spolek Budoucnost, z nichž byly nové obecní knihovně některé knihy darovány. Brzy po zřízení knihovny darovalo obcím knihy (Jirásek, Němcová, Baar atd.) Ministerstvo školství a národní osvěty. Prvním knihovníkem byl František Brettl, přičemž knihovna byla v jeho bytě. Když v roce 1924 byla v obecním domě (čp. 27), opravena jedna místnost pro obecní kancelář z bývalých chlévů, byla sem přenesena i obecní knihovna. Kupovaly se knihy obsahem nezávadné a cenné, neboť z knihoven byly vyloučeny tzv. krváky, detektivní a indiánské povídky a vůbec spisy obsahově bezcenné. Na prvním místě se pořizovala díla domácích spisovatelů a pak i významných autorů světových“, uvádí učitel Václav Matoušek.