Jak to tenkrát vlastně bylo se zámkem

V březnu tomu bude čtvrt století, co radnice Rožmitálu pod Třemšínem předala dominantu svého města Arcibiskupství pražskému.

V souvislosti s výročím a zejména s vizitou jeho současných majitelů před několika dny, zveřejňujeme podstatnou část článku, jenž pod názvem Trocha historie vyšel v Necenzurovaném Rožmitálsku. Materiál byl publikován v červenci roku 2010 a autoři v něm po dvanácti letech vysvětlovali pohnutky, které je k tomuto kroku vedly:

„V posledním týdnu měsíce června 2010 potvrdil ústavní soud platnost tzv. blokačního paragrafu církevního majetku. To znamená, že např. obce, které vlastní historický církevní majetek ho nesmějí prodat. Nemovitosti mohou pouze využívat a udržovat. Ve většině případů to znamená utápět obecní prostředky v cizím majetku.

V Rožmitále se tato blokace z pohledu města týkala dvou objektů – zámku a hotelu Panský dům s kinosálem. Město se snažilo za pomoci dotací a každoroční spoluúčastí ve výši 1,5 mil. Kč staticky zajistit zámek. Veškerý příjem z pronájmu hotelu investovalo do jeho nejnutnějších oprav.

Protože byl tento stav neudržitelný, vstoupilo město do jednání s církví a nabídlo řešení. Když se církev objektů zřekne, obec se postará o jejich rekonstrukci. Tato nabídka nebyla přijata.

Podařilo se však nalézt kompromisní řešení. Město předá církvi zámek a hotel, a církev se do budoucna zřekne nároku na kinosál, který se město rozhodlo přebudovat na společenské centrum.

Tato dohoda byla schválena zastupitelstvem dne 23. března 1998. Zároveň byl schválen i záměr na výstavbu společenského centra. Schválení proběhlo napříč politickým spektrem (ČSSD, KSČM a koalice ODS + KDU- ČSL).“

Co se pak se zámkem po březnu roku 1998 dělo, si můžete přečíst zde.

Zámek viděný ze zámeckého parku