Jaké byly květnové dny roku 1945 v Rožmitále pod Třemšínem 3/6

Z knihy Ervíny Brokešové Ty a já:
Obyvatelstvo se má odebrat do lesů nebo do krytů. Sklepů, které by chránily alespoň trochu od nebezpečí, je zde málo. Domky většinou ani nemají podsklepení. Tak zbývá jen les. Z terasy pozoruji stavění barikád. Na silnici se vrší klády, kameny, dřevo, jichž je tu všude dost. Přímo proti mému pohledu je takzvaný „Pražský vrch". V jeho podkopaném hřbetu mohou být pro nás nachystána všelijaká válečná překvapení. Odtamtud chodilo do Rožmitálu vždy hodně SS na tancovačky. Nikdy jsem se nedověděla, co se tam vlastně děje, ale můj rozhlasový aparát zachycoval Morseovy značky. Patrně tam byly silné vysílací stanice a telefonní ústředna pro letecké poplachy. Odtamtud, nejsou-li ovšem již dnes všichni SS pryč, mohou mít celý Rožmitál na mušce a zdecimovat nás. To by barikády na silnicích nebyly nic platny. Ale kdož ví, co se tam nahoře děje. Je slyšet ojedinělé výstřely z pušek a kulometů i exploze ručních granátů. Nevypadá to zrovna pěkně.

Kolik zbraní může mít Rožmitál?
Několik poschovávaných loveckých pušek, několik automatů, nějakou tu pancéřovou pěst, revolvery a dost. Těžko by se tím dal uhájit, i kdyby z kopců na nás nezamířili! Neujde mi, že někteří občané, ale je jich málo, to musím přiznat, stahují státní vlajky. Já však patřím k těm, kteří ji nechají vyvěšenou, ať se děje, co se děje.

U mého domu se shlukují lidé. Nevědí: mají jít do lesa, nebo ne?
Zavedu je k sobě do bytu, dům je obložen dětskými kočárky. Je nutné uklidnit rozčilené ženy, a když to nejde slovy, tedy léky. Radím lidem, aby zůstali u mne, les bych nedoporučovala. Prchající SS jsou roztroušeni po celém okresu a nechat se v poslední chvíli zákeřně odpravit někde u stromu, to by bylo šílenství. Před menším nebezpečím nás ochrání sklep, před velkým útokem by nás stejně nezachránilo nic. Ale to, myslím, prozatím nehrozí. Zůstávají tedy u mne. Pomalu přestává pláč a po chvíli je nalézám ve společném družném rozhovoru a už nemyslí na to, co se děje venku. Tu a tam vycházím z domu, abych zjistila situaci a včas je mohla ukrýt ve sklepě, kdyby bylo třeba.

Ale venku jen štěkají kulomety, občasné rány z pušek se mísí s hukotem vzdálených aut a motorek.

Pokračování zítra.

Obrněné jednotky Rudé armády na náměstí v Rožmitále p. Tř. Foto: archiv Podbrdského muzea