Jaké byly květnové dny roku 1945 v Rožmitále pod Třemšínem 1/6

Prožijme je znovu spolu s houslovou virtuoskou Ervínou Brokešovou (1900 – 1987), jak je zaznamenala ve vzpomínkové knize Ty a já vydané v roce 1947. (Kniha vyšla znovu v roce 1972 v upraveném vydání pod názvem Žila jsem nadějí.)

Ervína Brokešová žila sama během války střídavě v Praze a v Rožmitále ve vilce v Klikově ulici. V květnu 1945 se do Rožmitálu vrátil i její milovaný manžel, spisovatel Karel Josef Beneš (1896 – 1969), jenž byl za činnost v domácím odboji od roku 1941 vězněn nacisty v koncentračních táborech.

Všude je neklid a vření. Co teď přijde? Kde to začne? Poteče krev? Podzemí se otevírá. Spojenecké zprávy jsou poslouchány veřejně, při otevřených oknech, nikdo se již nebojí trestů. Hitlerjugend, která napadala noži i lidi klidné pracující na polích, ve zmatku balí a opouští penzión, v němž byla ubytována. Nacisté cítí, že je s nimi konec. Zběsile prchají, nacistické odznaky tak zpupně vystavované na odiv nalézáme pohozené na cestách a silnicích. Ve dne i v noci jsou vypravovány odtud zvláštní vlaky. Prchají — kam? Bojí se, nevědí, co se s nimi stane, chtějí se jen vyhnout proudům Rudé armády a spekulují, nebude-li bezpečnější padnout do rukou Američanům. Je konec jejich nadvlády, řítí se na ně hora jejich vlastních ukrutností. Kéž by je zadusila!

Nad Berlínem vlaje prapor vítězného Sovětského svazu. Hitler je mrtev a v jeho bezduchém stádu řádí panika. Spojenci dosahují vítězství za vítězstvím, celá Evropa je v pohybu. A v tomto krvavým pluhem přeorávaném světě dvě zrnka písku — ty a já.

Sousedé kopají jámy na zbytky zásob, kdyby se fronta převalila přes nás. Já nedělám nic takového. Pracuji na zahrádce a myslím na tebe. Ať se blíží třeba peklo — tohoto pekla se nebojím. Víra v tvůj návrat mi dává sílu i klid.

Praha je prohlášena za nemocniční město. Události se valí, už jejich sled ani nemohu zachytit. Každou hodinu se mění obraz situace. Je to divoký kaleidoskop vítězství, tak dlouho očekávaný.

Praha volá o pomoc! V Praze se bojuje! Všichni trneme strachem, Češi se zmocnili rozhlasu. Pomoc! Pomoc! Pomoc sovětských i anglických letadel! Německé armády útočí na Prahu! Stavte barikády! Vydržte, pomoc se blíží! Pošlete zbraně! Všichni bojeschopní na svá místa!

Bojují muži, bojuji ženy, děti.

To trvá dnem i noci. Neodcházím od rádia. Jak bych chtěla být s nimi!

Pokračování zítra.

V květnových dnech nejdříve přijela do Rožmitálu hlídka americké armády a po nich průzkumný oddíl Rudé armády. Foto: archiv Podbrdského muzea