Jak jsme se nechali napálit drbnou

Prvním zpravodajstvím Tomáše Belky a Davida Josefa Trčky Rožmitálská drbna, které za dva týdny shlédlo téměř půl druhého tisíce diváků (podívejte se i vy), jsme se nechali pěkně napálit. O oné tahací harmonice ve znělce a předělech jsme se domnívali, že to je ona proslavená rožmitálská drbna, která v době předkovidové dovedla rozveselit nabité hospody.

Ale ouha! Když jsme zpovídali pamětníky a muzikanty, nikdo o tom, že by se u nás tomuto nástroji říkalo drbna, nevěděl. Ale fňukna, to ano! A mají pravdu. Vždyť si vzpomeňme na hlášky z hospůdky U Náhonu ve Starém Rožmitále: „Doběhni domu pro fňuknu. Nefňukej a zahraj. Fňukna, to je moje gusto, bez fňukny v hospodě je pusto atd.“

Rožmitálsko bylo vždycky proslavené dobrými muzikanty. Dokonce i Antonín Dvořák je dovedl ocenit. V novější době pak zářili Černíci, dnes jsou to Golf, Signál, For Evergreens či DOM - a to hovoříme jen o tzv. lehkém žánru. Prostě v rožmitálském údolí se rodí hudebníci od přírody, z nichž se pak někteří zdokonalují v lidušce.

A tak doufejme, že se u fňukny zase brzy sejdeme. Třeba prozatím aspoň před hospůdkou u táboráku.

Vyhlášeným hráčem na fňuknu býval Jiří Plachý ...

... stejně jako Václav Minařík

V tradici výborných muzikantů pokračuje i současná generace