Jak jsem před 10 lety zakládal Cvokařské muzeum 5/5

S kamarády jsme jeli do rokycanského muzea okouknout, jak mají instalovaný měch do výhně, abychom se co nejvěrněji přiblížili dávné skutečnosti. Do výklenku jsem sehnal předměty denní potřeby cvokařské rodiny za první republiky, dárci mi věnovali cvokařský měch, krucifix, vzorník cvokařských výrobků, ale i malé drobnosti. Tady bych chtěl poděkovat zejména Václavu Sýkorovi z Ruslandu a také Františku Kulovanému, který už není mezi námi. Je docela dojemné, když i nyní mi lidé přinášejí železa, o kterých se domnívají, že mají souvislost s cvokařstvím či rodinné památky na dřívější generace.

Dva roky jsem studoval literaturu, pobýval v archivech, hledal na internetu a vyzpovídával pamětníky. Poté jsem napsal texty pro panely, dal dohromady svoje i cizí fotografie. V mém zaměstnání dala grafička Šárka Štěpánová, která si později shodou okolností pořídila s manželem chalupu pár metrů od muzea, panelům konečnou tvář.

Všechno spělo k tomu, že jsem Cvokařské muzeum 16. července 2011 u příležitosti oslav 120. výročí založení místního hasičského sboru, otevřel veřejnosti. Deset let existence muzea, do něhož je vstup volný a nutný a které od jara do podzimu ve slušnou hodinu ranní spolu se sousedem Vlastimilem Králem otevírám a za soumraku zavírám, prokázalo, že skromnější verze projektu byla nakonec správná.

Nedostatkem návštěvníků muzeum rozhodně netrpí, několikrát o něm psal celostátní tisk, čtyřikrát zde natáčely různé televize. Automaticky se už objevuje na mapách, v internetových vyhledávačích, na směrovkách v krajině. Neodmyslitelně k němu patří i tahle, každý den téměř tisícem uživatelů navštěvovaná webová stránka a také facebookový profil.

Cvokařské muzeum už patří ke Starém Rožmitálu a k Rožmitálu p. Tř. Deset let existence oslavíme ve Starém Rožmitále v sobotu 28. srpna společně s dalšími akcemi v rámci VELKÉ letní slavnosti.