Jak jsem před 10 lety zakládal Cvokařské muzeum 3/5

V roce 2006 jsem už v duchu spřádal velké plány o budoucím cvokařském muzeu, kterému věnujeme celý koupený domek. V první místnosti v přízemí bude panelová výstava o historii cvokařství na Rožmitálsku, v zadním pokoji zřídím světnici, která bude vybavena na způsob, jak asi vypadala cvokařova domácnost z přelomu 19. a 20. století. Při příchodu do muzea se ozve z reproduktoru sametový hlas mého spolužáka herce Pavla Soukupa, který návštěvníka v muzeu přivítá. Z půdy zřídím studovnu literatury o cvokařském řemesle a badatelnu. Představy byly tedy docela velkolepé. Když jsem si ale spočítal náklady s přestavbou domečku a pak také provozní náklady muzea, zhrozil jsem se a začal shánět peníze.

I zažádal jsem u ministerstva vnitra o registraci občanského sdružení, které by muzeum spravovalo, ale nějak jsme se nemohli dohodnout a navíc jsem ztratil chuť si s úředníky dopisovat. Obrátil jsem tedy pozornost k fondům Evropské unie.

V té době se zrovna na radnici v Rožmitále p. Tř  konal seminář k financování projektů v rámci tzv. Regionálního operačního programu NUTS II Střední Čechy. Celé dopoledne jsem poslouchal přednášející, ale získání eventuální dotace se mi zazdálo tak složité, problematické a časově vzdálené, že jsem to i tady vzdal.

Při rekonstrukci se vyvalila štítová stěna. Jak bývalo ve Starém Rožmitále (a nejen zde) zvykem, stavělo se z bačkor, bez věnce a bez pořádných základů