K nečekané roztržce došlo během sobotního masopustu na hraničním přechodu mezi Luhem a Ruslandem. I když po pravdě řečeno, potíže se daly po loňských zkušenostech očekávat. Ruslanďáci však tentokrát nasadili ty nejtěžší kalibry, jen aby si své území od nechtěných emigrantů uchránili. Chvílemi hraniční pásmo připomínalo bitevní pole. Oproti loňsku, kdy alespoň slušně vypadajícím jedincům udělovali pasáci do pasu vstupní víza, letos se s tím nepárali a hranici za detonací a kouřové clony prostě neprodyšně uzavřeli.
Hraniční přechod byl zavřen a ruslandští orgáni se viditelně těší na nějakou potyčku.
Na luhanské straně hranice se mezitím shromážďuje početný dav maskovaných jedinců.
Aby je Rusland odradil od vstupu, dští na ně oheň a síru.
Jako přízrak se náhle z kouře vynořuje ruslandský dvouhvězdičkový generál ...
... jemuž pohraniční orgáni rychle a servilně zvedají závoru.
Na hranici držení účastníci pochodu ale s údivem sledují, že to není generál, ale boží anděl Teofil...
... a že má k ruce pomocníka ...
... se živou vodou. Oba pak všechny zvou do své země.
A tak opět dobro zvítězilo nad zlem.
Pohraničníci zklamaně odcházejí a dobrý voják Švejk a paní Müllerová jako první ochutnávají uvítací ruslandský nápoj.
Davy lidí se valí do Ruslandu ...
... a autor taškařice si v pohraniční knihobudce spokojeně mne ruce.
Cvokařské muzeum
Alej Johanky z Rožmitálu 74Vytvořeno službou Webnode