Historie téměř detektivní: Rožmitál kdysi a dnes – 8/25

Z města si na dva týdny odskočíme do Starého Rožmitálu. I tady se Václav Šourek snažil porovnat, jaké to bylo kdysi a jaké je to dnes. A jako i na jiných místech, tak i zde stěží hledal místo, odkud byl pořízen starý černobílý záběr. Navíc v hledáčku fotoaparátu uviděl úplně něco jiného. Vezměme to ale po pořádku.

Černobílý idylický snímek byl pořízen v Luhu téměř na konci aleje na přelomu 19. a 20. století a jsou na něm neznámí lidé (poznal by je někdo?). Dům v pozadí je č. p. 74 „u Bednářů“, kde se nachází veřtat Cvokařského muzea. Před ním je jen louka. V té době byly ve Starém Rožmitále v aleji jen dva domky, tento a chalupa naproti „u Horáků“, na jejímž místě se staví nový objekt.

To dosvědčuje i pohlednice z roku 1920, kterou vydal nám už z druhého a šestého dílu známý retušér G. Jílovský ze Žižkova. I tady si z fotografií pohrál a nakreslil do ní na Podzámeckém rybníku dvě postavičky v loďce. Snímek je zajímavý i tím, že před 100 lety sahala voda až ke stromům v aleji.

Barevné fotografii Václava Šourka ze současnosti vévodí domek postavený v roce 1922 Františkem Fraňkem z Věšína, za ním vykukuje stavení z roku 1931, které si pořídil Alois Leiterman. K němu se váže zajímavá příhoda, jak ji popsal učitel Václav Matoušek.

V roce 1935 se při silné vichřici zlomila osmnáctimetrová olše a korunou dopadla částečně na Leitermanův nový domek. „Tato příhoda vyvolala v obci velký rozruch a k místu se seběhlo plno lidí jako by to byl požár. Mnohé stromy v aleji jsou staré a nahnuté, v dutinách hnízdí ptáci a bydlí netopýři. Za vichru se stromy v nahnilých místech snadno lámou, jak se již v aleji několikrát stalo“, psal tehdy Matoušek.

Mezi Fraňkouc a Leitermanouc je skryt dům, který si po roce 1948, když se přestalo soukromě hospodařit, zřídili Michkouc z bývalé stodoly, jež patřívala k chalupě „u Kalíkouc“ v Cvokařské ulici.

Dál už je zmiňovaný dům s cvokařským veřtatem. Na něj je nalepený malý domek, kde je dnes Cvokařské muzeum, z roku 1932. A aby byl výčet stavení, která v době pořízení černobílého záběru v aleji neexistovaly, úplný, tak ještě uveďme domek „u Hajnejch“, který si postavil v roce 1932 obecný hajný Antonín Kala a nejmladší stavbu z roku 1984, v níž žijí Krupičkouc.

To je ten Starý Rožmitál vlastně nový, že? Doplňme ještě naše detektivní pátrání v minulosti o informaci, že dříve stromy v aleji končily až před stavením s dnešním muzeem, o čemž svědčí nejen shora uvedená fotografie, ale i záběr od mostu z roku 1932, shodou okolností pořízený při povodni.

Komu se zalíbilo povídání o historii starých starorožmitálských stavení, může si číst v seriálu Co domy vyprávějí. Třeba v něm najde ledacos zajímavého i o svém domově. Viz: https://www.staryrozmital.cz/serial-co-domy-vypraveji/

Pokračování za týden.