Historie téměř detektivní: Rožmitál kdysi a dnes – 4/25

Dnes si trochu zasportujeme. Tělovýchovné hnutí s národně uvědomovacím podtextem se v druhé polovině 19. století nemohlo vyhnout ani Rožmitálu, potažmo Starému Rožmitálu. Ve vesnici za vodou se konstituovala Dělnická tělovýchovná jednota, v městě to by především Sokol, jenž se v roce 1902 zviditelnil přestavbou bývalého špýcharu na sokolovnu.

Ručně kolorovaná pohlednice Vojtěcha Zíba s obrázkem pořízeným od jihu, byla vydána hned po dokončení stavby. Na na vlas stejném snímku Václava Šourka je současný stav.

Za pár let se ale ukázalo, že sokolovna nestačí. Vezměme to však po pořádku. Ve prospěch prospěšných staveb bývalo kdysi zvykem, že se pořádaly sbírky a třeba se vytiskly i pohlednice, které se prodávaly za vyšší cenu než obvykle a rozdíl šel ve prospěch prospěšné stavby. Tak tomu bylo i u rožmitálské sokolovny, když se o její stavbě před rokem 1902 rozhodlo. Pohlednice níže je právě taková.

V roce 1922 už dosavadní budova pro velký zájem cvičenců nestačila, a tak sokolové přikoupili vedlejší pozemek a budovu podstatně rozšířili. Opět se financovalo mimo jiné z výnosu prodeje pohlednic. U spodní pohlednice je zajímavý text na rubu:

„Nejdeme za ziskem ni za slávou. Chceme vybudovat kulturní dům pro Rožmitál a okolí a v něm pěstovati tělocvik, kult. bratrství a snášenlivost občanskou bez rozdílu politického či náboženského přesvědčení. Jdětež s námi na drobné této, ale nejvýš nutné práci nejen místní, nýbrž i národní. Na zdar! Sokol v Rožmitále“

Následující pohlednici si opět vydali sami rožmitálští sokolové na konci 20. let. Tady už je sokolovna vyvedená tak, jsme ji znali do doby, než začala v nové době pustnout a město ji odkoupilo, aby ji zachránilo od úplné zkázy. Jenže – co s ní?

A nakonec se ještě jednou vraťme do roku 1902 a porovnejme si, jak vypadala první sokolovna a ulice při pohledu od severu a jaké je to tam dnes.

Pokračování za týden