Historický jídelníček a tradiční rožmitálské recepty – 9/9

Příkladem života a hospodaření bezzemka, navíc ztíženého úmrtím otce, jsou vzpomínky Vojtěcha Drechslera z Bukové č. p. 35 (*1916) z jeho dětství a mládí ve 20. a 30. letech minulého století. Jeho vyprávění jsme začali publikovat již v minulém díle, teď tedy pokračujeme: „Když jsem chodil do školy, matka pracovala u sedláka. Přenechal jí tři až čtyři řádky k nasázení brambor a máma musela u něho sázet a hrabat. Měli jsme dvě kozy, takže hnůj jsme vyvezli na sedlákovo pole. Plný komůrky a sklepy brambor – z toho jsme žili. Liťáky (bramboráky), placky, zas liťáky, zas placky, chlupatý knedlíky, omáčky, škubánky s merendou nebo se zelím.

Pili jsme kozí mléko, vůbec se nekupovalo, máslo také ne. My děti jedly suchý chléb nalámaný v kafi, jen když jsem byl po operaci slepého střeva, dostal jsem namazaný chleba, abych zesílil – jako jediný ze šesti dětí.

Nejčastější potravinou byla pro nás  rýže, protože byla levná. Když ve stavení nebylo co k jídlu, posílala nás máma pro rýži do krámu. Ovoce v domácnosti bylo přepychem. Kluci chodili na cizí, ale byli trestáni. Větší část výživy tvořily lesní plody – když se šlo na celej den do lesa na borůvky a na jahody, vzal se jen kus chleba. Celá rodina chodila do lesa a plody se pak prodávaly sedlákům nebo se měnily za mouku a chleba. Ženy chodily hodně na houby a během léta prodaly hokynářům až metrák hub – za jedno kilo hub bylo 60 haléřů.

Ve 20. letech se v Bukové objevil konzum. Všichni kupovali bez peněz na záznam. Jednou ročně šla celá rodina na chmel a z výtěžku zaplatila dluh. Ovšem bylo častý, že tam bylo o čtvrt dluhu víc než by mělo být, protože obchodník připočítával. Pak zase chodili od poloviny září na řípu. Na chmel se všichni těšili, protože tam dostávali více jídla, než měli doma. V domu nebylo nic než – jak se říká – ty dvě ruce.“

Recept na polévku z mléka: Do vařící osolené vody nasypeme těstoviny a když jsou vařené, tak přilijeme mléko (dva díly mléka na jeden díl vody) a necháme přejít varem.

Tímto devátým dílem končí naše exkurze do dřívějších časů a stravovacích zvyklostí našich předků. Někdy jindy si třeba připomeneme jak žili a bydleli.