Ještě párkrát se během léta vrátíme k fenomenálnímu úspěchu národních házenkářů Spartaku Rožmitál, kteří skončili ve 2. lize – coby nováček - na vynikajícím sedmém místě. Dosáhli tak na metu, o níž od roku 1930 marně snili jejich otcové a dědové. Vždyť přiznejme si, že házenkářská dovednost a chuť reprezentovat naši obec se právě ve Starém Rožmitále dědí v rodinách z generace na generaci.
A s potěšením zjišťujeme, že vedle družstev mladých házenkářů – starší přípravky a mladších žáků -, o kterých často píšeme, se už připravují úplně nejmladší děcka, děti současných házenkářů. Každému, kdo chodí na naše utkání ve sportovním areálu ve Starém Rožmitálu, jistě neunikl společný bojový pokřik dětí sedících většinou v rohu na východní straně hřiště.
Když zrovna jejich tátové útočí, tak mají říkanku:
Dáme góla, dáme,
sítě roztrháme,
koupíme jim nový,
budou ocelový.
A když se zatřepetá balon v soupeřově síti, tak následuje:
Už tam visí, už tam je,
Rožmitál to vyhraje!
Útočí-li soupeř, snaží se ho děti znervóznit:
Nedejte góla, nedejte,
sítě neroztrhejte!
Společný snímek házenkářů a jejich ratolestí pořídil Tomáš Belka
Cvokařské muzeum
Alej Johanky z Rožmitálu 74Vytvořeno službou Webnode