Cvokařské umění v umění

Jak to tak vypadá, Cvokařské muzeum se kvůli pandemii nového koronaviru a jeho derivátům jen tak neotevře. Nu což, připravili jsme tedy pro vás alespoň pár zajímavostí o tomto řemesle, jak se projevovalo v umění, ale i v komerční propagaci. Řemeslo to totiž bylo nanejvýš uznávané.

Níže vidíte malbu Jana van Eycka nazvanou Nález Kristova kříže císařovnou Helenou. Iluminace je součástí tzv. Milánsko-turínských hodinek, modlitební knížky z první poloviny 15. století. Na obrázku lze při podrobném zkoumání vypozorovat, že v hlíně vedle kříže jsou pohozeny hřeby, kterými byl Ježíš Kristus přibit na kříž. Lze si lehce domyslet, jaký řemeslník je asi pro Římany vykoval ...

Na cvokaře nezapomněli ani výrobci různých pochutin. Ti se totiž snažili připoutat zákazníky a tak pro ně vymýšleli různé sběratelské série, aby i nadále výrobek kupovali. A dost často to bývala různá povolání či turistické památky.

A tak je tomu ostatně i dnes, kdy dítka nutí nakupovat nešťastné rodiče výrobky, které by jinak nekoupili, ale koupí je, aby si potomek mohl zařadit figurku nebo obrázek, který mu ještě chybí ve sbírce. Jen třeba ona typická řemesla na začátku 20. století vystřídaly různí pidižvíci a podivné figurky z plastu, které dítě po dosbírání nejspíš stejně vyhodí. Na rozdíl od dřívějška, kdy sběratelské kartičky přinášely dětem vědomosti, ty dnešní slouží opravdu jen k vyndavání korun z peněženek.

Ukázky sběratelských kartiček jsou ze série řemesel, kterou kdysi přibalovala ke svým čokoládám švýcarská firma Nestlé a ke své kávě německý Tengelmann. Tento výrobce vydával i předtištěná sběratelská alba, do kterých si bylo možné kartičku zařadit.

Líc sběratelské kartičky Nestlé

Líc a rub sběratelské kartičky firmy Tengelmann

Cvokař se dostal i na bankovky. Stalo se tak po 1. světové válce v Německu, které tehdy bylo vysáváno nepřiměřeně tvrdými válečnými reparacemi a potýkalo se s vysokou inflací, která se za pár měsíců změnila v hyperinflaci.

Mzda se vyplácela týdně či každý den. Zaměstnanci si chodili pro mzdu s kufry nebo s vozíky, aby mohli pobrat hromady inflačních peněz. Nejzávažnější důsledky měla inflace pro ceny potravin. Všichni proto spěchali nakoupit potraviny nebo zboží, protože za několik hodin mohlo být všechno mnohem dražší. Žena, která se posadila v kavárně, si mohla objednat šálek kávy za pět tisíc marek, ale když za hodinu platila, chtěl po ní číšník již osm tisíc.

Tiskárny tiskly další a další nekryté bankovky, a to jednak pod říšskou bankou, jednak pod vedením jednotlivých měst či společností jako městská nebo firemní nouzová platidla. Připojené nouzové platidlo si vydalo město Roda bei Ilmenau v roce 1921 a v rámci města s ním mohli obyvatelé platit a mít alespoň nějakou jistotu, že za něj něco dostanou. Nás zajímá sarkastický rub nouzovky. Je na ní cvokař jménem Rotschild vystupující před hospodou z poštovního kočáru, v němž ale jel zadarmo a bos. Forman posměšně volá na krčmáře ať se těší na kšeft, že mu přivezl Rotschilda!

Nouzovka v hodnotě 25 feniků, líc ...

.. a rub s cvokařem a cvočkem nahoře uprostřed

Cvokařského řemesla si v minulosti všímali i umělci nejrůznějších žánrů, především grafici a malíři. A tak jsme objevili nejen obrázek cvokaře, který má být údajně z roku 1526, ale i další zobrazení.  Kupříkladu velmi zajímavá je grafika z roku 1836, která zobrazuje nejen cvokařskou dílnu, ale i nástroje k tomuto řemeslu potřebné a výkovky. Nechce se nám ale věřit, že takový veřtat - plný čistoty a světla vůbec existoval. To si jej jen umělec zidealizoval buď sám o sobě či na přání cvokařů. Všeobecně je totiž známo, že cvokařina byla řemeslo špinavé a hlučné a hlavně namáhavé. Z cvokařů byli ve čtyřiceti letech mrzáci.

Třetím obrázkem je mědirytina podle Jana Luykena asi tak z roku 1720. A na posledním grafickém listu z roku 1835 je vyobrazen vlajkonoš nesoucí prapor cvokařského cechu.

Cvokař vyobrazený v roce 1526

Grafický list z roku 1836

Mědirytina si z roku 1720

Cvokařský praporečník

Zatím jediné plastické výtvarné dílo, které by bylo věnováno cvokařskému řemeslu, jsme objevili v obci Pré v severoitalském údolí Valle di Ledro. Podobně jako na Podbrdsku, tak i v tomto údolí v regionu Trentino bylo soustředěno za Rakouska - Uherska cvokařství. Pro nás je navíc tato oblast zajímavá tím, že za první světové války bylo odtud obyvatelstvo vystěhováno do Čech a mimo jiné také na Příbramsko.

O osudech tehdejších obyvatel, o přátelství do dnešních dnů a o cvokařině ve Valle di Ledro jsme psali podrobně před pěti lety.

Bronzový reliéf zpodobňující cvokaře při práci, je umístěn na pomníku, který vzdává hold virtuozům tohoto řemesla - mistrům práce a života, jak se píše na podstavci.

Máte-li nějaké podobné památky - na papíře či jiném materiálu - na cvokaře, pošlete nám jejich fotku. Rádi ji zveřejníme.

Památka na cvokaře ve Valle di Ledro