Cvokaři z Valle di Ledro – 9/9

U veřtatu v Pré jsme se objevili letos 10. května, kdy měla být jeho návštěva součástí odpolední vycházkové túry pořádané místním turistickým úřadem. Zrovna dost pršelo, tak nám v informačním středisku na druhé straně jezera už dopoledne řekli, že asi vycházka nebude, ale že cvokaře – důchodce do veřtatu kvůli nám svolají. Vždyť jsme z Příbramska, kde před sto lety byli tak srdečně přijati jejich předci!

Už hodně minut před druhou hodinou, kdy jsme se měli s cvokaři setkat, jsme chodili po vsi a zaregistrovali na lavičce sedícího Nicolu Battainiho, jak jsme se později dozvěděli jeho jméno. Už se nemohl dočkat setkání s námi. Přesně ve dvě hodiny dorazili k veřtatu  Pietro Coló a Constantino Micheletti.

Předali jsme si přiléhavé dárky, mimo jiné ...

... my jim vitrinu s informacemi o našem Cvokařském muzeu ...

... a oni nám vzorky svých výkovků, které jsme s českým komentářem umístili ve veřtatu muzea ve Starém Rožmitále

Jejich překvapení, že v Rožmitále je Cvokařské muzeum s veřtatem, a ne jedno, bylo nelíčené. Přes hodinu jsme srovnávali, jak se pracovalo tady a jak u nás, jak se proměňovaly osudy rožmitálských a ledrenských cvokařů v běhu času a jak se řemeslo připomíná v současnosti.

V předváděcí cvokárně panuje vždy dobrá nálada a někdy, když se ví, že přijde hodně turistů, se dostaví i harmonikář. Pak zní údery kladivem v rytmu tyrolských lidovek. Inu, dnes už cvokařina nikoho neživí.

Vzpomínky na minulost jsou ale stále živé, zvlášť když předci Nicoly Batainiho prožili tři roky v 1. světové válce v Novém Kníně.

Ve tři hodiny nakonec přeci jen dorazilo pár turistů s průvodcem a tak jsme se rozloučili. Měli jsme ze setkání krásný pocit a věříme, že „poslední“ cvokaři ve Valle di Ledro také.

Jaké pak bylo naše překvapení, když jsme Pietra Coló 12. června náhodou objevili v našem Cvokařském muzeu ve Starém Rožmitále. Měl jen chvilku volna při oslavách výročí založení Příbramě, na které byl s přáteli z ledrenského údolí pozván a tak si k nám na rychlo a inkognito jen odskočil.

Pietro Coló při práci ve veřtatu v Pré 10. května ...

... a při návštěvě veřtatu ve Starém Rožmitále o měsíc později

Jak zakončit tohle dlouhé povídání? Snad jen tím, že naštěstí všude existují lidé, kteří ochraňují a připomínají památku na doby dřívější, neboť jak praví jedno – už otřepané, ale stále platné úsloví – Ten, kdo zapomene svoji minulost, je odsouzen ji znovu prožít. A předešlé díly našeho seriálu snad dost jasně ukázaly, že v případě ledrenského i rožmitálského údolí to byla hodně často smutná historie.

Na úplný konec seriálu ještě prameny, ze kterých bylo čerpáno. Především to byly dvě knihy: Ferriere, fucine e brocche a zappa in Valle de Ledro od Vittoria Grazioliho z roku 2001a Cvokaři – O zaniklém řemesle v rožmitálském údolí od Jindřicha Jiráska vydané v roce 2012, dále pak DVD Le Brocche – una giornata nella fusina di Pré come tanti anni fa, stránky www.vallediledro.com, Giornale del Trentino a informační texty obcí Molina a Pré. Za radostnou spolupráci je samozřejmostí vřele poděkovat třem „posledním“ cvokařům v Pré a turistickému úřadu v obci Pieve.